Kdyby zakladatel BEZZÁSAHOVÉHO Žofínského pralesa (v roce 1838) žil ještě dnes, musel by se hanbou propadnout : " " Ideologie divočiny není ideologií přírody ...ale v podstatě proti přírodě…Bezzásahové životní prostředí se stane zpustlým…ideologie "nezasahování" dnes slouží k upevnění moci určité skupiny…" atd. atd. Tak by mu ukázal v pravém světle jeho počínání lesník Petr Navrátil. Žádný milovník přírody, žádný osvícený správce svěřeného majetku, který chce budoucím generacím ukázat, jak vypadá příroda, když do ní člověk nezasahuje, nýbrž ideolog, který založil prales jen proto, aby tak mohl upevnit svou moc o ovládat ostatní.
Je zvláštní, že co chápali osvícení lidé už před více než půl druhým stoletím, nejsou schopni pochopit někteří naši současníci, a to přesto, že k tomu formálně i mají potřebné vzdělání. A stejně zvláštní je, že tyhle výpady proti zásadám péče o národní parky, jinde ve světě zpravidla nezpochybňovaným, toto strašení užuž se blížící kůrovcovou katastrofou nápadně zesílí vždy v období před volbami.
A tak v tom nakonec přece jen asi nějaká ideologie bude. Ale trochu jiná, než se nám předstírá. Malér je v tom, že volby skončí, politické vášně opět utichnou, ale skvrna na pověsti národního parku, kterým si ideologové posloužili ve svých žabomyších válkách, ta zůstane.