Janota narouboval zkušenost většiny voličů na aktuální stav a vývoj státního rozpočtu. Před volbami všichni slibují a po nich zjistí, že kasa je prázdná, proto se rozdávání zpravidla omezí. Jenže státní rozpočet je letos v deficitu, který tu zatím nebyl, a hrozí ještě kastastrofálnější vývoj. Analogii mezi státní kasou a rodinným rozpočtem chápe s odpuštěním i antoušek.
Vidí-li občan, jak neefektivně stát hospodaří, a zároveň slyší lehkomyslné řeči části politiků, může to jeho volební rozhodnutí zásadně ovlivnit. Že stát může "zbankrotovat" relativně rychle, se mohli všichni, kdo nejsou úplní ignoranti, přesvědčit na několika příkladech. Osudy obyvatel takto postižených zemí pro ně jsou jasnou výstrahou. Škrtání důchodů, dávek, platů státních zaměstnanců, veřejných rozpočtů jsou v takové situaci natolik drastická a vynucená a těžko moderovatelná, že nikdo takovou situaci lehkomyslně nebagatelizuje.
Letos se tedy díky, opravdu díky krizi stává hospodaření státu tématem, které zajímá nevídané procento voličů. Je možná nemístně optimistické čekat, že by toto téma hrálo klíčovou roli při rozhodování voličů, na to je politika příliš emotivní a zatížená sympatiemi či nechutí. Faktor Janota však může popohnat nerozhodnuté k těm, kteří dokážou udržet dojem věrohodné a odpovědné strany. Strašit v časech, kdy firmy padají jak mouchy, výpověďmi bez důvodu či nástupem komunismu asi nebude to pravé ořechové.