Odchází ze sněmovny, protože se v ní nedá nic smysluplného prosadit, aby stranu lépe vedl do voleb, ale taky si není jistý, jestli je právě teď schopen ji vést do voleb a zda by ji raději neměl připravovat na volby příští.
I když ho láká i funkce eurokomisaře. A nevylučuje ani odchod z politiky. Ale na příštím sjezdu si možná řekne o silný mandát (zřejmě k něčemu z toho všeho, ale neradi bychom se mýlili). A mimochodem by taky snížil platy státních zaměstnanců o 20 procent.
Je v tom asi tolik logiky jako v komunistickém hesle "Buduj vlast, posílíš mír". Topolánek připouštěl, že absence poslaneckého mandátu mu ztěžuje vedení strany, ještě když býval senátorem. A teď by to najednou mělo být lepší?
Když ještě o Topolánkově zájmu o funkci eurokomisaře mluvil Vlastimil Tlustý, Topolánek to šmahem označil za pomluvu. Něco se zřejmě změnilo. Chce si vzdáním se poslaneckého mandátu Topolánek uvolnit ruce k vedení strany, nebo ke stěhování do Bruselu?
To je podstatná otázka. Předseda strany si musí dělat starosti s tím, jak vyrovnat rozpočet a jak přesvědčit lidi, že je to důležité a že se případně musí kvůli tomu smířit s nižšími platy. Bruselskému komisaři může být naše důvěra ukradená, má jiné pány a nás může zajímat spíš to, s kým si Topolánek to jmenování dohodl.
Anebo to má být náznak prásknutím dveřmi? I k tomu už se párkrát schylovalo, ale pokaždé si to Topolánek rozmyslel a vrátil se, o něco bezohlednější než dřív.