"Evropský parlament zvolil jediného kandidáta většinou 382 hlasů." Proboha, co to je? Nějaké dvacet let staré retro? Ne, to bruselská zpravodajka serveru Týden.cz shrnula realitu znovuzvolení Josého Manuela Barrosa.
O evropských institucích si můžeme myslet leccos, zdůrazňovat jejich užitek, nebo zatracovat jejich prohnilost. Ale ať už si myslíme cokoliv, ať už jsme eurofederalisté, nebo euroskeptici, v jednom se musíme shodnout. Je-li šéf evropské exekutivy volen bez protikandidáta, něco tu smrdí.
Proč vlastně? Především proto, že podle dosavadních pravidel se na kandidátovi musí shodnout 27 suverénních vlád - a Evropský parlament schvaluje de facto už hotové rozhodnutí. Lisabon má přinést většinové rozhodování, s ním i demokratičnost a více kandidátů. Ale vidíte-li demokracii v tom, že hlava státu pověří vládou vítěze voleb, tak ani v lisabonské Evropě si jí moc neužijete.
Je-li Barroso posledním předlisabonským šéfem EK, pak je možná i posledním z řad liberálů zastupujících malé státy. Má-li se 27 vlád dohodnout na jednom kandidátovi, vyznívá takto jejich kompromis. Bude-li se rozhodovat většinově, své kandidáty si demokraticky prosadí velcí. Jednou možná budeme na Barrosa vzpomínat jako na posledního zástupce malých v čele Evropy.