Senátor Petr Pithart se ve svém článku v několika ohledech velmi mýlí. Předně – není pravda, že MŽP a Správa NP Šumava nechaly všechny stromy, které pokácel orkán Kyrill "ležet a sežrat broukem". Kyrill měl na Šumavě na svědomí cca 900 000 m3 polomů. Z toho 760 000 m3 správa parku odtěžila a udělal to snad nejrychleji ze všech správců lesů v republice.
Přirozenému vývoji zůstalo zbylých 140 000 m3 dřeva v oblastech, které byly pečlivě zvoleny pro bezzásahový režim. Šumavské bezzásahové oblasti nezahrnují jen lesy (také rašeliniště a další ekosystémy), ovšem v případě lesů tu převažují z 95 % přirozené nebo jen minimálně lidskou činností pozměněné horské smrčiny. Bez zásahů zůstávají pouze smrčiny v přirozeném smrkovém vegetačním stupni.
Není také pravda, že Kyrill kácel pouze v "uměle vytvořeném" či dokonce "průmyslovém" lese. Zasáhl i původní klimaxové smrčiny – například na Poledníku, Plesné, Ždánidlech či Modravských slatích. Zdejší smrky jsou až 400 let staré – tedy zcela jistě nebyly vysazeny v roce 1871.
O tom, jak úspěšně se les sám obnovuje pod uschlými kůrovcovými stromy se může ostatně přesvědčit každý, třeba nově otevřenou cestou na Modrý Sloup či na několika šumavských zážitkových trasách.
Když vláda v roce 1991 rozhodla o vzniku NP Šumava, odsouhlasila ve svém nařízení mj. to, že národní park má sloužit také k ochraně přirozených procesů. Přesně tak, jak předpokládají celosvětově platná pravidla IUCN. Můžeme si vybrat – buď hospodářské zásahy i v pásmu horských smrčin, anebo mezinárodně uznávaný národní park. Třetí možnost není.
Přirozenému vývoji zůstalo zbylých 140 000 m3 dřeva v oblastech, které byly pečlivě zvoleny pro bezzásahový režim. Šumavské bezzásahové oblasti nezahrnují jen lesy (také rašeliniště a další ekosystémy), ovšem v případě lesů tu převažují z 95 % přirozené nebo jen minimálně lidskou činností pozměněné horské smrčiny. Bez zásahů zůstávají pouze smrčiny v přirozeném smrkovém vegetačním stupni.
Není také pravda, že Kyrill kácel pouze v "uměle vytvořeném" či dokonce "průmyslovém" lese. Zasáhl i původní klimaxové smrčiny – například na Poledníku, Plesné, Ždánidlech či Modravských slatích. Zdejší smrky jsou až 400 let staré – tedy zcela jistě nebyly vysazeny v roce 1871.
O tom, jak úspěšně se les sám obnovuje pod uschlými kůrovcovými stromy se může ostatně přesvědčit každý, třeba nově otevřenou cestou na Modrý Sloup či na několika šumavských zážitkových trasách.
Když vláda v roce 1991 rozhodla o vzniku NP Šumava, odsouhlasila ve svém nařízení mj. to, že národní park má sloužit také k ochraně přirozených procesů. Přesně tak, jak předpokládají celosvětově platná pravidla IUCN. Můžeme si vybrat – buď hospodářské zásahy i v pásmu horských smrčin, anebo mezinárodně uznávaný národní park. Třetí možnost není.