Částečně jde o regulérní kontrakty s globálními firmami, částečně se uplatňuje globální ofenziva, při níž si Čína kupuje svolné země takříkajíc na stojato.
Nejnovější příklad: smlouva s Guineou, kde se Čína stane partnerem ve všech těžebních projektech, oplátkou za rozvojové investice v hodnotě sedmi miliard dolarů (ale jistěže se nebude investovat v dolarech; odstranění dolaru z pozice globální rezervní měny je další položkou čínské strategie). Čína má toto pole v podstatě pro sebe – Západ má v obchodování se zeměmi jako Guinea, kde se loni chopila moci vojenská junta, svázané ruce.
Viděno ze střední Evropy, Rusko se sice snaží udržet si zde svou sféru vlivu, ale na východě jeho postavení vypadá jinak – zatímco pomalu vymírá, masy Číňanů nemají konce. Rusko není schopno nabídnout na vývoz nic kromě přírodních surovin a ty Čína možná potřebuje méně naléhavě než Rusko čínské peníze.
Byla doba, kdy Západ šířil do světa svou civilizaci. Možná to nebude dlouho trvat a budeme to my, kdo se Číňanům bude jevit jako domorodci, jejichž kmenové tance mají názvy jako Nobelova cena míru nebo globální oteplování.