V druhé časti tohoto článku "podepisuje" Jana Machalická názor kolegyně Reslové , otištěný v Hospodářských novinách, že letošní Ceny Sazky a Divadelních novin "putovaly k oblíbeným humoristům za dějepisný kabaret (Svěrák, Smoljak) a do Ypsilonky za xtou přešívku opery (Schmid)…" Divadelní kritička, hodná toho označení, by snad mohla vědět, že České nebe Smoljaka a Svěráka je původní divadelní hra sui generis, která byla velice pozitivně hodnocena téměř celou kritickou obcí a byla letos též nominována spolu s Havlovým Odcházením na Cenu Alfreda Radoka a tzv. xtá přešívka je ve skutečnosti osobitou interpretaci Gunoudovy opery Faust a Markéta s vlastním autorským vkladem Jana Schmida. Ostatně transfer klasických oper do nových uměleckých souvislostí tvoří základní dramaturgickou řadu Ypsilonky od jejího vzniku. I to by asi měl divadelní kritik znát. Za zcela urážlivou ovšem považuji především větu J. Machalické "Co za nadělováním mediálně profláknutých tváří ve skutečnosti je…" včetně podsouvaného podezření, že snad něco nekalého. Jednak tyto ceny letos dostali i "alternativní" Rostislav Novák ml. za La Putyku, choreograf Jan Kodet a herečka Kateřina Burianová, kteří k obecně známým tvářím nepatří. A za druhé: cožpak mediálně populární umělec nemůže a priori vytvořit výjimečné dílo? Rád též Janě Machalické odpovím na otázku, "čemu cena slouží a pro koho se vyrábí…" Tyto ceny navrhuje a hlasuje o nich (za dohledu notářky) dvacetičlenný okruh spolupracovníků DN plus jejich redaktoři, a který tvůrce získá nejvíc hlasů, ocenění obdrží. Mě by zase zajímalo, o čem si v souvislosti s DN "cvrlikají vrabci na střeše"? Prosím Janu Machalickou, aby to napsala otevřeně a svoji zášť vůči DN, projevenou v poslední době i na mnoha jiných forech, neskrývala za pochybnou žurnalistickou piruetou.