Za prvé: Pecina, ještě coby šéf Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, před rokem nastupujícím hejtmanům osobně radil, jak dotacemi obejít zákon. Dnes je věrohodný jak proděkan Kindl.
Za druhé: ministerské křeslo dostal s úkolem udržet chaos pod pokličkou - a náměstka Zajíčka vypudil právě kvůli poplatkům.
Za třetí: protiprávnost proplácení je známa mnoho měsíců, Pecina mohl a měl kraje varovat nejpozději počátkem léta.
Za čtvrté: nepolitický ministr by krajská rozhodnutí rovnou zrušil a nedával jim 60 dnů na "vyjádření".
Za páté: tím, že z výtek vyjmul Plzeňský kraj, de facto navádí k aplikaci modelu západočeské hejtmanky Milady Emmerové. Ten funguje jako skutečný dar, jeho získání je složité, většina pacientů proto na proplácení solidárních poplatků raději rezignuje. Emmerová tudíž proplácí sedmadvacet, zatímco David Rath čtyřiadevadesát procent všech poplatků.
Není to špatně vymyšleno: "Zlé vnitro" poplatky zakáže, hejtmani se bez porušení volebního slibu zbaví finančního břemene a skutečně důslední pacienti si svůj příspěvek vydupou.
Takový scénář by v poplatkovém dramatu byl jakž takž přijatelný, s mravním ponaučením jsme na tom hůře. Ve sporu o poplatky by zejména nepolitická vláda měla dbát na dodržování pravidel. Jenže Pecina místo právu slouží ČSSD a jeho šéf, premiér Jan Fischer, nechce žádný střet. Česká idyla.