Primátorka Řápková se osočuje na dr. Baxu, že si dovolil konstatovat, že ji nikdy neviděl, ač měla chodit k němu do semináře, a že zápočet jí nedal on ani nikdo z kolegů, a přesto má zápočty i zkoušku. Měl si prý vše ověřit u samotné Řápkové. Jmenovaná pak na oplátku bez zábran pomlouvá Baxu i jeho semináře, byť na žádném jeho semináři nikdy nebyla. Baxa prý popíjel se děvčaty, semináře byly neoblíbené a polovinu času na nich Baxa strávil popisováním likvidace bývalých nadřízených. Na rozdíl od Řápkové jsem na semináře dr. Baxy jako student chodil, ale o bývalých nadřízených přednášejícího nic nevím, o děvčatech slyším poprvé (že by šlo o děvčata z těch neoblíbených seminářů?) a jeho učebna byla (na rozdíl od některých jiných) vždy plná a studenti spokojení, a to i v pátek. Těžko tedy tvrdit, že byly semináře neoblíbené. Na dr. Baxu vzpomínám velmi rád, učil nás nad zákonem přemýšlet, měl praktický přístup a jakkoliv jsem nepatřil k pečlivým studentům, ze základů, které jsem jeho na seminářích získal, čerpám dodnes. Stejně jsem vždy oceňoval i jeho lidskou stránku. Byť tehdy soudce Nejvyššího soudu, byl vždy lidský, civilní, se smyslem pro humor a nadhled, tedy žádný nafoukaný panák, zakomplexovaný škůdce či od života odtržený akademik. Než paní Řápková začne dr. Baxu pomlouvat, měla by jej možná také předem kontaktovat, nebo alespoň někoho z jeho seminářů - pak by možná nevypouštěla takové jedovaté sliny či pomluvy z doslechu, jako v posledním rozhovoru pro LN.