Lidovky.cz

ZLÁMALOVÁ: Pokuta pro Topolánkovy ovce

Názory

  7:53
PRAHA - Asociativní myšlení vede sem tam k bizarním postřehům. Vpodvečer 17. listopadu jsem se prodírala centrem Prahy na večeři přes Národní třídu, kde se zrovna rozjížděl sváteční koncert. Atmosféra byla milá, přiměřená události.

Happening iniciativy Inventura demokracie na Václavském náměstí foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny

V hlavě mi uvízl obraz desítek tváří, které jsem za tu chvíli zahlédla. Byly jiné než potkávám v pražských ulicích dnes a denně. Přemýšlela jsem proč.

Došlo mi to až pozdě večer, když jsem projížděla zpravodajské servery a narazila na průzkum agentury STEM hodnotící uplynulých dvacet let. 57 procent lidí je podle něj přesvědčeno, že nepatří k nejlepším obdobím naší historie. Aha, tak ty jsem tentokrát výjimečně nepotkala. Dav byl nepřirozeně prost negativistů.

Topolánek nevhodným slovníkem trefil podstatu
Zprávu provázel tradičně jadrný výrok Mirka Topolánka, přirovnávající víc než polovinu společnosti k ovcím: "Ovce jsou zavřené v ohradě, ale mohou každý den jít na pastvu a mají co žrát. A jsou také lidé, kteří budou vždy preferovat pastvu před možností proběhnout se volně před ohradou."

Předseda ODS, jako se mu to často stává, krajně nevhodným slovníkem trefil podstatu. Ten dav na Národní byl jiný. Bylo tam výrazně víc krásných tváří. Nepřekvapí, že tam byli krásní mladí lidé. Bylo tam ale hlavně mnoho seniorů s krásnými tvářemi, odrážejícími zajímavé příběhy. Bylo tam i několik vozíčkářů s krásnými tvářemi. Z těch lidí vyzařovalo sebevědomí, drive, energie. A troufnu si říct, že to nebyla slavnostní účelová grimasa k jednorázovému použití 17. 11. 2009.

Život prostě "dělá" ksicht
Stejný pocit mívám při pohledu na fotografie válečných pilotů RAF. Stále znovu mě napadá, jak jsou to pohlední. Jak byli fešní v pětadvaceti a krásné tváře jim zůstaly do devadesáti. Život prostě "dělá" ksicht.

Dopad do úrovně ekonomického blahobytu je zřejmý. Vzápětí se mi vybavily tradiční psychologické výzkumu potvrzující každodennost, kterou tušíme. Atraktivní lidé vydělávají o 15 (výzkum London Guildhall University) či 20 procent (Princeton University) víc než méně pohlední kolegové. Není na tom nic překvapivého, jen si to v běhu nepřipouštíme.

Všichni rádi děláme s milými, sebevědomými, optimistickými, energickými a vtipnými. Pesimisty, věčně nadávající nespokojence a vysavače energie nemusíme. A podle toho se k nim, byť jen podvědomě, chováme. Snažíme se je dostat co nejdál z našich sociálních okruhů.

Empirický test na Národní
Národní pro mě byla dalším empirickým testem, že za svou tvář je každý přinejmenším od osmnácti sám zodpovědný. Přirovnání k ovcím je tvrdé. Ale když někdo jen pasivně čeká a ani za dvacet let nepochopil, že má šance, o jakých se zrovna v těchto krajích generacím ani nesnilo, je mu to vidět v tváři. A za ten výraz všude dostane zaslouženou pokutu za negativní auru.

Často není zřejmé, co je příčina a co důsledek. Tady je to jasné krystalicky: nejdřív musíme něco dát, teprve pak něco dostaneme. Zní to víc než banálně.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.