Ovšemže máme. Náš stát zpravidla jinak než systémem brzda–plyn fungovat neumí. Buď se na věc kašle, protože nikdo nechce rozhodnout, anebo se kvaltuje bez ohledu na procedury, to když rozhoduje "politický zájem". A to platí v úřadě i u soudu. Jakékoli lhůty – a to včetně zákonných – jsou v Česku obskurní teorií a potrestání za jejich nedodržení nejčastěji symbolické. Změní se něco? Možná až některý z ministrů dokončí desítky let slibovanou reformu justice či prosadí platnost zákona o státní službě.
Nicméně teoretik v každém z nás musí zaplesat, neboť případ, kdy na soudu leží návrh na odblokování exekuce majetku Národního památkového ústavu již od července, může posloužit jako důkaz, že soud je v přístupu ke stranám sporu spravedlivý. Kašle na všechny stejně.
Na soudní šikanu soukromníků nesnesitelnými průtahy jsme si zvykli. Že soud šikanuje stát, který justici krmí, je překvapující. Erár by teoreticky neměl mít u soudu žádné výhody, čistě teoreticky by též soud měl jednat bez průtahů. Takže kromě obecných vzdechů nad pomalostí mašinerie si nemáme na co stěžovat?
9. prosince 2009 7:28