Což, popravdě řečeno, objevíte skoro všude. Poslední výjimkou jsou potraviny, téměř poslední věc, kterou ještě z Číny nedovážíme. Jeden z nápisů, který na nich mám nejradši, zní "Vyrobeno v Polsku".
Ještě před pár lety bych pro takové věci musel někam na tržiště za hranicemi, dnes už na takové nápisy narazíte v mnohé normální samoobsluze. A to je dobře. Úplně nejlépe samozřejmě je, když v té samoobsluze prodávají věci, které byly vyrobeny a vypěstovány někde v okolí a jsou tudíž české. Ale hned na druhém místě v pořadí dobroty je to, že jsou z té naší střední Evropy.
Byly doby, které ještě neskončily, kdy jsme jedli skoro samé německé a rakouské potraviny a sem tam i něco z Francie, prostě proto, že majiteli našich supermarketů byli německé, rakouské a francouzské koncerny. Tak se to prostě dělá a i taková Ikea, nebo Marks & Spencer si ke svému nábytku a oblekům přibalují nějaké ty švédské, nebo britské pochutiny.
Naštěstí se ale časy trochu usazují, někteří z nás si už spočítali, že nakupovat v supermarketu, i tom nejlevnějším z nejlevnějších není jednak nejlevnější a navíc je to ztráta času, když se dá dojít za roh k Jardovi, nebo za tři rohy do "Žabky".
A vedle pravého maďarského uheráku, na který ten český v jakékoli podobě pořád ještě nemá, slovenských ovčích sýrů, jsou i díky tomu v obchodech potraviny, "vyrobené v Polsku". Mražená zelenina, salámy, licenční Heineken...
Rok po roce z toho "polského" mizí nálepka levného zboží, kterou jsme si na ní my Češi dali. A zjišťujeme, podobně, jako to zjišťují Poláci třeba u našich škodovek, zatím nevyrobených v Číně, že je to stejně kvalitní, nebo dokonce levnější a lepší, než když je někde napsáno "Vyrobeno v Německu" nebo "Made in Austria".
V tom je ten náš největší návrat do Evropy, když se navracíme sami k sobě a získáváme regionální sebedůvěru, která nám ještě před pěti, deseti lety chyběla.
Užívejme si těchto zlatých, středoevropských časů, protože nevíme, jak budou trvat dlouho. Než budou i v samoobsluhách vystřídány jednotnými značkami "Made in China".