Sobotka i po těchto vytáčkách zůstal nejoblíbenějším politikem.
Logika přímé úměry mezi přečinem a trestem ale neplatí. Česká společnost v posledních letech dospěla do stavu hluboké frustrace z politiky, která nesouvisí s vlastní životní úrovní, ale s životní úrovní politiků a vysokých úředníků. Povážlivě vysoké procento obyvatelstva za ní tuší buď korupci, nebo nemravné výhody.
Británie byla pětadvacet let zahleděná do svého ekonomického zmrtvýchvstání a přiměřeně tomu ji loni touhle dobou vyděsila finanční krize. A přece v té době britskou politikou nejvíc otřásly aféry poslanců, kteří – často komickým způsobem – zneužívali poslaneckých náhrad.
Také naše poměry se vyznačují elementární nepředvídatelností. Společenská letargie může ještě několik let pokračovat, nebo taky ten podivný klid může ukončit nějaká zdánlivá prkotina. Česká politika je seník a část jeho osazenstva doutná. Nemohl by to těm lidem někdo říct?