Je úplně jedno, kdo pojistné platí. Cenu práce zvedá v každém případě. Rozdělení pojistného mezi zaměstnance a firmu má jen politický motiv. Maskuje před voliči, jak vysoké daně platí. Proto se velká část pojistného skrývá ve firemních účtech. Není to česká výjimečnost. V různé míře to (s výjimkou Dánska a Nového Zélandu) dělají všechny vyspělé země. U nás ale s 24,4 procenty tajíme hned po Maďarech nejvíc. Když přidáme ještě 9 procenta zdravotního pojištění, patříme mezi světové rekordmany v utajovaných daních.
Lidé si totiž dělají dojem, kolik státu platí, podle toho, co vidí. Politici s námi manipulují úplně stejně jako bankéři, kteří napíšou, že nám dají úvěr za 4 procenta. Až v titěrné poznámce pod čarou dodají, že se všemi pojistkami a poplatky ve skutečnosti platíme 6 procent.
Stejný trik s oblibou využívaly letecké společnosti a cestovky. Londýn už od tisícovky. Se všemi poplatky ale za dva a půl tisíce. Módní vlna ochrany spotřebitelů, na které se vezou i čeští politici, už banky i aerolinky nutí vystavovat do smluv i reklam kompletní účet.
U daní to sami nedělají. ODS před volbami slibovala, jak na výplatní pásce ukáže vše. Superhrubá mzda je ale jen účetním termínem, který se ve společenském povědomí neujal. Máte snad v hlavě váš superhrubý plat? Když se s někým bávíte, kolik berete, na první signální vám naskočí buď částka z pracovní smlouvy, nebo ta, která vám chodí na účet.
Kdyby v obchodě bylo, tak jako v Americe, zboží v cenách bez daně, kterou by nám připočetli až u kasy, každý den by nám to připomínalo, kolik z nákupu pošleme do státního rozpočtu. Stejně ty stejné daně by se nám najednou zdály výrazně vyšší.