Podle Petra Zídka (O politizaci Žáčkova ústavu, LN 3. 3. 2010) se domnívám, že studenou válku vyhráli "reformní komunisté a jejich teze". K tomuto závěru došel patrně na základě následující úvahy:
Vezmeme-li výrok "dějiny píší vítězové" nikoliv jako ironický komentář k objektivitě historie, ale jako poznávací znamení toho, kdože vlastně zvítězil, pak v postkomunistické Evropě a do značné míry i na Západě vyhráli studenou válku reformní komunisté a jejich teze. Namátkou: Komunismus je správná myšlenka, jen se jí chopili nesprávní lidé. Ano, došlo k omylům, ale v pochopitelném revolučním nadšení. Sovětský svaz byl stejnou imperialistickou velmocí jako Spojené státy. Nemůžeme se na komunismus dívat jen černobíle, přinesl mnoho dobrého. Být komunistou bylo projevem idealismu, nikoliv závažného mravního, nebo chcete-li rozumového selhání. A tak dále a tak podobně, až po to, že antikomunismus (na rozdíl od antinacismu) je politicky nekorektní slovo a že se závistí, třídní nenávistí i popíráním osobního vlastnictví se v současné evropské politice pracovat dá.
Chtěl-li bych danou úvahu novinářsky zkrátit, asi by bylo možné napsat: "Podle prosazujícího se pohledu na naši nedávnou historii to vypadá, jako by studenou válku vyhráli reformní komunisté a jejich teze." To, co s mou úvahou učinil Petr Zídek, je nefér. Při obdobném postupu mohl také napsat, že si myslím, že Sovětský svaz byl stejnou imperialistickou velmocí jako Spojené státy.
Vezmeme-li výrok "dějiny píší vítězové" nikoliv jako ironický komentář k objektivitě historie, ale jako poznávací znamení toho, kdože vlastně zvítězil, pak v postkomunistické Evropě a do značné míry i na Západě vyhráli studenou válku reformní komunisté a jejich teze. Namátkou: Komunismus je správná myšlenka, jen se jí chopili nesprávní lidé. Ano, došlo k omylům, ale v pochopitelném revolučním nadšení. Sovětský svaz byl stejnou imperialistickou velmocí jako Spojené státy. Nemůžeme se na komunismus dívat jen černobíle, přinesl mnoho dobrého. Být komunistou bylo projevem idealismu, nikoliv závažného mravního, nebo chcete-li rozumového selhání. A tak dále a tak podobně, až po to, že antikomunismus (na rozdíl od antinacismu) je politicky nekorektní slovo a že se závistí, třídní nenávistí i popíráním osobního vlastnictví se v současné evropské politice pracovat dá.
Chtěl-li bych danou úvahu novinářsky zkrátit, asi by bylo možné napsat: "Podle prosazujícího se pohledu na naši nedávnou historii to vypadá, jako by studenou válku vyhráli reformní komunisté a jejich teze." To, co s mou úvahou učinil Petr Zídek, je nefér. Při obdobném postupu mohl také napsat, že si myslím, že Sovětský svaz byl stejnou imperialistickou velmocí jako Spojené státy.
