V článku Novodobí kádrováci pracuje historik(!) Jakub Jareš s nepřesnými a zjednodušenými informacemi. Jako pamětnice oněch chmurných časů vím, že z "lidí, kteří se na režimu přímo nepodíleli, ale zároveň nebyli v disentu", ne každý vstoupil do SSM, ne každý chodil k volbám a pro zmiňovanou většinu nebyl VUML "nudnou povinností, kterou si musel člověk odsedět", ale právě onou pomyslnou hranicí, kterou už nebylo možné překročit.(O prvomájových průvodech nemluvě, tam "většina společnosti" nechodila, neboť na 1. máje hodlala na chatě hrabat listí.) Takzvaná šedá zóna měla mnoho stupňů a valér a pro každého, kdo chtěl dělat "to, v čem viděl smysl", byl stupeň šedi dennodenně předmětem volby, o čemž by historik měl vědět. Bylo by mnohem přesnější uvést, že pan Pernes navštěvoval VUML, protože chtěl být ředitelem, a strpěl "pár vět o vítězném únoru", protože chtěl, aby jeho kniha vyšla. VUML i věty o vítězném únoru byly předmětem jeho volby a položkou na jeho hodnotovém žebříčku - nic víc, nic míň.
Pan Jareš nařkl novináře z kádrování. Opravdu se domnívá, že by veřejnost neměla vědět o hodnotovém žebříčku člověka, který dnes řídí Ústav pro studium totalitních režimů? Je-li tomu tak, vítejte v chmurných časech, pane Jareši.
Pan Jareš nařkl novináře z kádrování. Opravdu se domnívá, že by veřejnost neměla vědět o hodnotovém žebříčku člověka, který dnes řídí Ústav pro studium totalitních režimů? Je-li tomu tak, vítejte v chmurných časech, pane Jareši.