Jeho autor v něm popisuje, že Británie musí čelit novému tlaku ze strany Evropy, která chce, aby ostrovní stát zakázal "plácání" dětí - rozuměj formu tělesného trestu, kdy dítě lehce uhodíte. Tyto praktiky se sice nepovolují v soukromých a státních školách, britské zákony ale neupravují přístup k dětem během volnočasových kurzů nebo i chování rodičů ke svým potomkům doma. Potud dobře. Následuje ale další věta – Británie je jednou z mála zemí, která se podle Rady Evropy brání zákazu těchto praktik. A už je to jasné. Britský deník se vědomě (aby si "šťouchnul" do unie) či nevědomě dopustil chyby, která je i v českých médiích relativně častá. Rada Evropy totiž nemá s Evropskou unií nic společného. V tomto případě tedy nadávat na nesmyslná nařízení Bruselu nemá smysl.
Znám to i z vlastní praxe. Kdysi jsem psala článek o kritice ze strany Rady Evropy myslím na protiprávní sterilizaci Romek v České republice, než jsem se nadála, editor na jedničce, tedy titulní straně, pro zjednodušení udělal z kritiky Rady Evropy kritiku EU. Tehdy se mi to podařilo ještě vychytat, jak jsem ale zjistila namátkovým surfováním v archivech českých médií, ne vždycky se tato chyba odhalí. Jeden z českých týdeníků například nedávno napsal k summitu v Bruselu, že se tam sešla "Rada Evropy, šéfové členských států". Jiný tentokrát bulvární týdeník zase u zajímavostí belgické metropole vypočítal, že zde také sídlí Rada Evropy a Evropský parlament. Rada Evropy má přitom sídlo ve francouzském Štrasburku. I v televizích či v rozhlase se chybička občas vloudí. Například v jedné reportáži z roku 2007 o nové reformě trhu s vínem, kterou zveřejnila Evropská komise (orgán EU) zaznělo, že "návrh komise není definitivní, musejí ho ještě schválit Rada Evropy a Evropský parlament". A to už se trochu pletou hrušky s jabkama.
Takže pro vysvětlení – Rada Evropy (Council of Europe) není institucí Evropské unie. Jde o samostatnou mezinárodní organizaci, která byla založena již v roce 1949 a jejím hlavním úkolem je ochrana lidských práv a demokracie. Jejími členy je 47 zemí a sídlí ve Štrasburku. Nejznámější institucí Rady Evropy je Evropský soud pro lidská práva.
Oproti tomu Evropská rada (The European Council) je vrcholným politickým orgánem Evropské unie. Na jejích zasedáních se setkávají několikrát ročně nejvyšší političtí představitelé všech členských zemí sedmadvacítky – to jsou ty známé summity v Bruselu či v metropolích předsednických zemí EU. A aby to nebylo jednoduché, je zde ještě třetí instituce s podobným názvem – Rada Evropské unie (The Council of the European Union), takzvaná Rada ministrů. Jde o legislativní a výkonný orgán EU. Schůzek této Rady se účastní vždy jeden ministr z každé vnitrostátní vlády. Kteří ministři se účastní jaké schůzky, záleží na předmětu jednání. Když jde například o životní prostředí, pak jde o "Radu ministrů životního prostředí". Takže tak. Jsem zvědavá, kdy po tak důkladném výkladu to brzy někde spletu já.