Už celá desetiletí přednáším studentům o trestuhodném, bohužel však soudy nepostižitelném zneužívání dětí politikou a reklamou. Potíž je v tom, že s dětmi – zejména s těmi krojovanými - pózovali před kamerou jak Stalin tak Masaryk, s prvňáčky se rád fotil jak Gottwald či Husák, tak Václav Havel či Václav Klaus. Cítíte sami, že v tom je drobet rozdíl: fotí-li se s dětmi Herodes je to úplně jiné, než když totéž činí Matka Tereza. A to se nyní přihodilo pánům Bursíkovi a Paroubkovi, kandidujícím v kraji, kde zvláště děti a jejich dýchací ústrojí jsou prokazatelně ohroženy. Zatímco v ústech politika, jenž bojuje proti prolomení těžebních limitů, a tedy za zdravější ovzduší pro severočeské děti, neznamenají děti frázi, ale reálnou vizualizaci programu, v ústech politiků, kteří lobují za pravý opak (tedy za další dolování a co nejsmradlavější Prunéřov) znamená totéž jen vyprázdněnou ozdobu a kýč. Ondřej Štindl, který čtenářům lživě předestírá spor jako pouhý svár o "know-how", jako by ten zásadní rozdíl neviděl, nebo spíš vidět nechtěl (píše mj. pohrdavě o "nějakých dětičkách", zatímco za Bursíkem stojí konkrétní děti politiků SZ). Nevěřím tomu, že člověk inteligence Ondřeje Štindla nechápe tak prostou věc, jakou je řečový kontext: nezbývá mi než si myslet, že jde o záměrné matení čtenářů.