Stejně jako hodně dalších lidí mě napadla otázka, co to znamená být obyčejný člověk a taky koho J. Paroubek a spol. za něj považují. Vedení ČSSD má asi nepříliš důvtipné psychologické poradce (nebo je nemá vůbec), když nevědí, že i my, kteří jsme z hlediska obyčejnosti (průměrnosti, všednosti, prostoty, tuctovosti) přímo její reprezentativní vzorek, si svou příslušnost k ní neradi připouštíme. Zdá se však, že pro ČSSD obyčejný člověk rovná se kromě jiných atributů především naivní a nadměrně důvěřivý – kdo jiný by jejím předvolebním slibům uvěřil? (To už patřičně komentoval i Zelený Raoul.) Jestliže pan Zaorálek charakterizuje obyčejné lidi jako ty, "co nemají privilegia, musí platit daně, dodržovat zákony" , a přidá ještě tvrzení, že jsou to vlastně současně oběti Topolánkova vládnutí, tak jistě není třeba tenhle myšlenkový chaos zvlášť rozebírat. Podbízivost a prostoduchost předvolebního hesla o lepším životě připomene trapnosti typu ujišťování, že to někdo s námi myslí upřímně.