Nejdříve stanovovala ceny roamingu, teď chce určovat procento žen v orgánech veřejně obchodovaných firem. Dalo by se to považovat za další ukázku, jak se v evropském projektu navzájem našly snaha zestejňovat s politickou korektností. Ale hlavně je vidět, jak se unijní orgány ocitly na vedlejší koleji. Na trzích se odehrává drama, jehož vyústěním může být rozpad eurozóny a v každém případě bude éra významně omezených možností.
Budoucnost se formuje v neslýchaně otevřených sporech představitelů národních států (kupříkladu, všimněme si, žen Angely Merkelové a Christine Lagardeové). A Komise? O té skoro není slyšet, a když, tak její vstupy provází hustý opar utopismu. Rok 2012 má šanci do dějin vejít jako datum, kdy sice naplno zuřila krize eurozóny, ale zato firmy (aspoň ty, které přežily) musely konečně dosadit do vedoucích funkcí 40 procent žen.
