V úterý 1. června pozdě večer se jednatřicetiletý řidič za volantem BMW nevypořádal v Berlíně s ostrou zatáčkou a postupně narazil do pěti zaparkovaných aut. Zasahující německý policista k nelibosti komentátorů berlínských deníků viníka nehody, který byl očividně pod silným vlivem alkoholu, nechal bez vyšetřování odjet domů v náhradním automobilu. Proč taková shovívavost? Důvod byl prostý – řidič se prokázal diplomatickým pasem Ruské federace. Kvůli imunitě garantované Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích z roku 1961 ho tak policista nejen nemohl zadržet, ale dokonce ani přinutit k testu na alkohol.
Všichni z cesty, teď jedu já
Specialitou Rusů s diplomatickým pasem je nejen sklon k nadměrnému popíjení, ale i k následnému arogantnímu, až agresivnímu chování. Někdy jim to může způsobit i problémy, jako loni při nehodě v indické Bombaji. Pracovníci ruského konzulátu, kteří se předtím nejspíš veselili v populární restauraci Not Just Jazz By the Bay, při cestě domů nabourali jiné auto. Obešlo se to sice bez zranění, neochota Rusů domluvit se s poškozenými o náhradě škody nicméně vyvolala pouliční pozdvižení. To kulminovalo poté, co se po příjezdu policie dva Rusové začali s poškozenými i lidmi z davu strkat. Před hrozící velkou rvačkou a výpraskem je zachránilo jen to, že nakonec usedli do bezpečí policejního antonu, přičemž jeden z rozhořčených mužů do něj musel být doslova dostrkán. Konzulát se až druhý den za incident omluvil a slíbil vyplatit odškodění.
Prvenství v aroganci posilněné alkoholem a pocitem beztrestnosti získal již před čtyřmi roky Nikolaj Ščerbakov, vysoký ruský diplomat v estonské Narvě. Tento muž, který podle estonských médií řídil práci ruské rozvědky, bujaře slavil na ambasádě svou "rozlučku" a při cestě domů narazil do stromu. Následně hrubě spílal estonským policistům a již po příjezdu televizních reportérů se před jejich kamerami vymočil.
Tyto události nekomentujeme
Newyorský policista zastavil Ilju Morozova, diplomata z ruské mise při OSN, a výsledkem bylo, že s poraněnou nohou po nájezdu diplomatického vozu skončil v nemocnici. Příčina incidentu byla prostá – Morozovovi se nechtělo objíždět úsek ulice uzavřený kvůli opravě, a tak to prostě střihl po chodníku. Nakonec se nechal na rozdíl od Sucharjova odvézt na policejní okrsek, odkud ho v jeho vlastním autě odvezli bez dalších opletaček jeho kolegové. Morozov se podle vyjádření nejmenovaného zdroje ruských novinářů z ministerstva zahraničí zachoval správně, když trval na respektování imunity a odmítl test na alkohol. Prostě ruský "moloděc". Obecně se ovšem ruská diplomacie drží pravidla, podle něhož údajně "ani jedno ministerstvo zahraničí události podobného druhu nekomentuje". Na druhou stranu platí, že podobné incidenty většinou poškozují kariérní růst diplomatů a při závažných činech jsou hnáni k odpovědnosti.
Lhát, skrývat, manipulovat
Při internetových diskusích o podobných případech v USA, Kanadě i Rusku se jejich účastníci většinou shodnou na tom, že diplomatická imunita nejde dohromady se situací v moderním světě. Sotva se ovšem najde vláda, která by zrušení ochrany diplomatů navrhla. Každé opatření by totiž vedlo k protiopatření, jak ukázala letitá "válka" newyorské a moskevské policie s diplomaty druhého státu.
Tento oficiální přístup se sice některým politikům nelíbí, ale nic na něm dosud nezměnili. Klasickou ilustrací je případ Douglase Kenta, bývalého generálního konzula USA ve Vladivostoku. Ten před dvanácti lety při dopravní nehodě zranil tři lidi v autě, do něhož narazil. Tehdy třiadvacetiletý Alexandr Kašin měl po nárazu poškozenu krční páteř a dodnes je odkázán na invalidní vozík. Viník nehody nebyl Rusům vydán a Američané tajili i místo Kentova pobytu po jeho návratu do vlasti. Kašin ovšem získal celou řadu podpůrců a díky najatému americkému advokátovi se mu nakonec podařilo viníka nehody vypátrat. Soud ovšem Kenta osvobodil. Kašina se dotklo, že ve zdůvodnění dokonce soudce konzula pochválil za to, že nevyužíval osobního řidiče a tím "šetřil peníze daňových poplatníků".
Kašinův případ zůstává předmětem rusko-amerických jednání na různých úrovních a někteří Američané se pokoušeli o nápravu image svého státu. "Budu s plným nasazením usilovat o spravedlivé řešení," nechal se slyšet například kongresman Dana Rohrabacher, který mimo jiné proslul coby autor výroku Ronalda Reagana o bývalém SSSR coby "říši zla". Další jeho republikánský kolega, Curt Weldon, šel ještě dál a obvinil Spojené státy z uplatňování "dvojích standardů". "Odpovědí našeho ministerstva zahraničí bylo lhát, skrývat, manipulovat a pokřivovat. Pokud bych byl Ruskem, nevěřil bych Americe," rozhořčil se dnes již bývalý kongresman. Roky ovšem plynou, a jak dokazuje i čerstvý případ z Berlína, privilegovaní opilci se mohou cítit stále komfortně. V praxi to znamená jediné – střezte se aut s diplomatickými poznávacími značkami.