Už komunisté věděli, že z každé krize musí vzejít Poučení. Tak je tomu i v nynější krizi finanční, pouze se obávám, že nás k hospodářské odpovědnosti nepřivede. Poučení první: EU nás padnout nenechá. Poučení druhé: viníci zadlužení se těší beztrestnosti, za falšování finančních podkladů není nikdo souzen. Poučení třetí: pozor na nezdravý vliv ratingových agentur, jak nám nevlídně připomněla kancléřka Merkelová. Poučení čtvrté: bankrot státu není katastrofou, ale předejití ještě většímu zlu, přičemž stát nemůže dopadnout na betonovou podlahu, ale musí se mu podstrčit polštář. Poučení páté: za všechno mohou odvěcí škůdci národa. A tak v Řecku dnes vesele vládne strana, za jejíhož působení vznikly nynější problémy, a premiérem je syn dnes již legendárního premiéra Papandreaua - přičemž Řekové vyrážejí do ulic a vylepují před návštěvou tureckého premiéra Erdogana plakáty: Nechceme nového sultána! A tak očekávám po velkolepém záchranném balíčku přímo orgie populismu: i my jsme přece uhájili Evropu proti Mongolům a vyjížděli pod Bělehrad bít Turka po hlavě, abychom nezůstali u otřepané německé a ruské hrozby. A že by se měl někdo stydět? To je v postkomunistickém prostoru naprosto neznámý pojem.