Kdo měl nějaké pro policejní ucho drzé řeči, byl zpacifikován za použití obligátních "mírných donucovacích prostředků". No ovšem, když někdo zneváží ten úřední fetiš – občanský průkaz –, je třeba nekompromisně jednat a pro jistotu taky ukázat svaly. Vždyť kam dál by takový nedostatek štábní kultury a smyslu pro pořádek mohl vést? Nakonec by třeba v parku na Karlově náměstí byl, Haškovými slovy, "na každým stromě jeden voják bez disciplíny" a to věru nemůžeme připustit...
Značně ohebně znějící paragraf říká, že poškozování cizích práv se dopustí ten, "kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že a) uvede někoho v omyl, nebo b) využije něčího omylu". Docela zajímavá by mohla být odpověď policie na otázku, komu akcí skupiny Ztohoven ona újma vznikla. Asi ne členům skupiny, kteří si navzájem vyměňovali úřední identity, samozřejmě že s plným vědomím každého z nich. Mysl přesvědčeného byrokrata by ale mohla vidět újmu na straně státu – cítí se být napálen, zesměšněn a to on nemá rád a teď z toho má ujímání. Má přece právo zesměšňován nebýt.
Tak se netrap, státe, my víme, že jsi občas směšný až k uzoufání, víme to už dávno, Ztohoven Neztohoven. Možná by sis to měl konečně uvědomit i ty sám a být na to třeba i trochu hrdý.
Protože stát, který je občas legrační a dokáže si to taky uvědomit, je daleko snesitelnější než ten, který iluzi své vážnosti s urputným zápalem střeží.
