První převrat jsem zažil15.března 1939. Bylo mi 16 let. Když jsem přišel ráno do školy, už ji obsazovala německá armáda. Zůstala v ní až do druhého převratu na konci dubna 1945. Když jsme jednou ráno vylezli ze sklepů, po ulicích se už valily koňské povozy plné sovětských vojáků. Vítali jsme je. Někteří z nás přišli při tom o náramkové hodinky. V hořícím vnitřním Brně rabovala obchody luza. Ženy se před vojáky musely schovávat. Třetí převrat jsem zažil v únoru 1948. Po klidném pochodu nás vysokoškoláků před sídlem KSČ na náměstí Rudé armády, protože strana zakázala přednášky majora Šofra, se k budově naší techniky přihrnuly davy dělníků ze Zbrojovky, obklíčily ji a lidové milice ji na den obsadily (bylo to podruhé v její historii, kdy na její posvátnou akademickou půdu vstoupila noha ozbrojeného muže - poprvé za 1.světové války v r.1915). Čtvrtý převrat jsem zažil v listopadu 1989, kdy jsme na náměstí radostí cinkali klíči a zpívali o svobodě před ztrnulými kordony policistů, a pátý převrat tuto sobotu večer, kdy jsem se ve zprávách dozvěděl, že ve volbách zcela nečekaně propadl levicový blok vedený Paroubkem i všechny menší strany se starými optřebovanými a samolibými politiky. Přeji nové koalici, abych už další převrat neviděl a poslední leta svého života mohl prožít stejně radostně jako těch prvních šestnáct.