Případy, kdy učitel od žáků dostane výprask, sice zůstávají extrémní a vzácné, v trochu sešněrovanějších, respektive tradičnějších dobách by ale byly naprosto nepředstavitelné. Společenský tlak, který tehdy rodiče za nepřístojné chování jejich dětí postihoval, zjevně nějak a někam vymizel.
Iniciativa nového ministra školství Josefa Dobeše reaguje na skutečnou potíž, jakkoliv možná nedostatečně. Představa smlouvy, jíž rodiče uznávají, že za své děti nesou odpovědnost, podle všeho není optimální.
Rodiče těch nejnezvedenějších mezi žáky zpravidla bývají nejnezvedenější mezi rodiči, a pokud nebudou sami chtít, škola na jejich děti nebude moci.
Je to ale od ministra dobrý začátek a chytrý způsob, jak rodiče vtáhnout do školního dění a jak v nich vzbudit zájem o vzdělání jejich potomků.
Čtěte více |
Je to zřejmě také pokus postavit dosavadní diskusi zpátky z hlavy na nohy. Ministerstvo si až dojemně dává záležet na tom, aby zdůraznilo, že se inspiruje ve Velké Británii. Ještě nedávno se ovšem Británií a podobnými ráji pokroku, kde žáčka vyhlásili za nedotknutelnou osobnost a kde rodiče riskovali opletačky s policií, pokud svému zlobivému dítěti dali v restauraci jednu výchovnou přes zadek, inspirovali naši progresivisté. Údělem nesebevědomých je být vždycky o krok pozadu.
