Lidovky.cz

PROCHÁZKOVÁ: Sebevražda z upřímné lásky

Názory

  7:25
Do půlnoci zbývalo 15 minut. Do vyhoštění toho nešťastníka zhruba 38 hodin. Nechtělo se mi ukrutně. Znám ten zákon "sluchátkového práva" ještě ze svého působení v Rusku. Znamená, že hlavní v našem životě jsou ta správná telefonní čísla. A odvaha je vytočit. Ve své podstatě jsem srab a tak mi rozhodování, zda kvůli jednomu Bělorusovi mám či nemám zavolat několika ministrům, trvalo celou neděli.
Telefon (ilustrační foto)

Telefon (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Bělorus mezitím seděl na Ruzyni v kriminále a zřejmě přemýšlel, jak spáchat sebevraždu dřív, než ho v poutech posadí do letadla mířícího do Minska. Nepovede-li se zemřít na místě, nějaké zranění s trvalými následky by se šiklo. Azyl z humanitárních důvodů by pak běloruského mládence, co se v Čechách marně snaží zakotvit už 13 let, neminul.

Po mém minulém výkřiku nazvaném "Bělorus na komíně" se pár vlivných lidí ozvalo, aniž bych jim musela potupně telefonovat. Kromě jiného i rozvedená křesťanka, která se rozhodla vzít si Sergeje Naprejenka za muže. Jenže cizince od vyhoštění může zachránit jen sňatek nefingovaný, z upřímné lásky, nikoliv z lítosti a snahy obelstít úřady.

Více čtěte:

Pak mi napsali studenti. Že prý udělají barikádu na vzletové dráze. Mejl mi přišel i od běloruských disidentů. Vynadali mi, že se pletu do vnitřních věcí jejich totalitní vlasti a Sergejovi vzkázali, aby se koukal vrátit domů, neboť žít svobodně si nezaslouží jen tak nějakej blbec bez politických zásluh skutečného disidenta.

"Je to neetické, žebrat u vás o azyl, když jen roznesl pár letáků, a hrozí mu maximálně několik let kriminálu, rozhodně ale ne poprava," napomenul mne tiskový mluvčí běloruské lidskoprávní organizace.

Oslovili mne také kolegové novináři. Věrni své profesi mne prosili, abych jim dala vědět, pokud Sergej poletí domů svázaný v kozelci. Kdyby přece jen spáchal sebevraždu, ať už ze zoufalství či z upřímné lásky, nabádali mne nafaxovat jim dopis na rozloučenou. Pokud by ale Sergej to martýrium přežil, pak je celé téma k ničemu.

Nakonec se ozvali bývalí zaměstnanci cizinecké policie ČR. Radili nedělat prudké pohyby a zkusit to přes známé. Ukázalo se, že jejich zkušenosti jsou nejcennější, přístup pragmatický a přínosný, rady cynické a užitečné.

Byla skoro půlnoc, když jsem "esemesku" ministrovi dopsala. Nevěděla jsem, že právě deportaci pozastavili ve Štrasburku. Jinak by naše nová vláda měla skvělou šanci ukázat, že se nebojí dělat kroky nepopulární, ekonomicky nevýhodné, politicky nepřínosné, sociálně riskantní a lidsky krajně sympatické. Snad příště, až zase nastane čas pro uplatnění principu "telefonního sluchátka".

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.