Premiér (čte si za stolem noviny a mumlá si pro sebe): Zase ten Bárta, zase řekl nějakou hovadinu a jsou toho plné noviny. Pokuty za dopravní přestupky podle majetku. Taková blbost...Vždyť ani já nevím, jaký majetek kdo v té mé vládě má. Radši to nevím. A já premiér, jsem hodinu v televizi, řeknu, že intelektuální výkon mých ministrů je nulový a nic. Já se na to můžu vykašlat. (čím dál hlasitěji). No prosím, Bárta, Bárta, (křičí) to snad není možné....(trhá noviny a rozhazuje je po místnosti)
Přichází šéfka sekretariátu (fistulí): Petříčku, je tu ten....
Premiér: Kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkala Petříčku....Co je?!
Šéfka sekretariátu: Je tu pan ministr zahraničí.
Premiér: A neměl tu být už před hodinou?
Šéfka sekretariátu: Znáš to, ráno byl na čekané, pak si dal šlofíka a zaspal...Můžu ho uvést.
Premiér: No, dobře, ať minutu počká. (posbírá aspoň část roztrhaných a rozházených novin).
Přichází (houpavou chůzí) ministr zahraničí: Vinšuju dobrého rána pane premiére. Musím se znovu omluvit, neboť...
Premiér (ironicky): To je v pořádku, už jsem si zvyknul, že pořád spíte, i při mých projevech na vládě. Posaďte se.
Ministr zahraničí (vytahuje fajfku): Mohu si prosím zapálit?
Premiér: Ne, ne, moc dobře víte, že je to zakázáno. Můžete na balkon... (Ozve se hrom a je slyšet průtrž mračen)
Ministr zahraničí: Mohu, ale tam teď nepatrně prší. Takže...
Premiér: Takže nemůžete! Pojďme rovnou k věci. Proč jste o francouzském prezidentu Sarkozym řekl, že je rasista? Vždyť kdyby se nám kolem hlavního města usadili Romové z Rumunska a Bulharska, tak bychom je hnali i bez letenky a bez kapesného. Nebo snad ne?
Ministr zahraničí (nacpává si fajfku): Především bych opáčil, že jsem to neřekl úplně tak, jak to bylo napsáno. V jednání pana prezidenta Sarkozyho je možné spatřovati jisté náznaky....
Premiér: Já vím, taky jsem to četl. Nemyslete si, že to budete dělat jako Bárta a Kalousek, že řeknete nějakou blbost, pak ji zmírníte, pak ji úplně dementujete a tři dny z toho budou titulky novin.
Ministr zahraničí: Na to prosím nemám času. Zavírání ambasád, které jste mi ráčil doporučit, mi zabírá poměrně mnoho...
Premiér: A co vlastně Sarkozy? Urazil se?
Ministr zahraničí (popotahuje z nezapálené fajfky): Nikolivěk. Něco mnohem horšího. Pozval nás na tu svoji konferenci o Romech. Abychom prý nemohli tvrdit, že je to nový Mnichov, že je to o nás bez nás. Máme mu prý navrhnout řešení.
Premiér: Hm, řešení....Pojedete tam vy?
Ministr zahraničí: Nikolivěk. Nerad bych. Kol Dřevíče se urodilo nadmíru hub, těším se, že si nasbírám křemenáčů na pořádnou smaženici. Krom toho, nikdo tam neposílá ministry, takže by se to neslušelo ani od nás... Já myslel, že by třeba pan Joch...
Premiér: To je výýýborný nápad! Zrovna v pátek mi tu Joch vyprávěl, jak by se mohl systém otrokářství jižních států USA úspěšně, samozřejmě jen jako přechodný, použít k integraci romského obyvatelstva do většinové společnosti...zajímavá myšlenka, nemyslíte?
Ministr zahraničí: S prominutím to považuji za pěknou blbost.
Premiér: A ten váš Kalousek, ten Bárta, ti neříkají blbosti....a podívejte na noviny! (rozhazuje deníky do vzduchu) Samý otvíráky, každý den, já se na to...
Ministr zahraničí: Dobrá, dobrá. Když o to tolik stojíte. Ale vztahy s Francií zůstávají v kompetenci ministerstva zahraničí?
Premiér: Nebojte, zůstávají. Takže dohodnuto, jede Joch...
Ministr zahraničí (slastně se podívá na dýmku a hledá v kapse zapalovač): Tož vinšuju krásný den a na shledanou. (Odchází houpavou chůzí)
Premiér (vytahuje mobil a vytáčí číslo): Nazdar Romane, tady Petr. Víš, jak si mi tu vykládal o tom otrokářství v USA, no jasně, tak to můžeš zopakovat Sarkozymu na té konferenci o Romech. Jasně v Paříži....Samozřejmě, žádným autem....první třídou...domluveno. (zavěsí, usmívá se, sbírá noviny a tiše si prospěvuje) Budem na titulce, budeme na titulce a úplně všude a úplně všude....
Opona, konec prvního dějství.
P.S. Tento příběh se nikdy nestal a nemá s realitou nic společného
P.P.S. Realita může být daleko horší