V tom jisté racionální jádro je, i když leckdo může říci jen: kyselé hrozny. Ano, Tomáš Julínek, nebyl neúspěšný proto, že byl vlažným reformátorem, ale zejména proto, že se příliš nenamáhal svým koaličním partnerům reformní kroky vysvětlovat a získávat si jejich politickou podporu jednáním.
Žil v přesvědčení, že tak bezvadné reformy musejí všichni rozumní lidé podporovat. Jak to ve sněmovně dopadlo, víme.
Čtěte více |
Leoš Heger je v poněkud jiné situaci, zaprvé exekutiva čelí propadu při výběru pojištění a nikdo nedokáže garantovat, kdy se situace obrátí.
Zadruhé má patrně poněkud odlišnou představu reforem než pan Julínek. Kromě toho Věci veřejné mají ještě odlišnější, či spíše absolutně mlhavé povědomí o tom, jak by reformy měly vypadat, takže jejich podpora reforem julínkovského střihu není bezpodmínečná.
Čili jediná rada, kterou by pozorovatel od exministra Julínka očekával, je: vysvětlujte, přesvědčujte, a nikoli naházejte zákony do sněmovny co nejrychleji.
