Lidovky.cz

WEISS: Reprezentanti

Názory

  7:37
Vypadá na první pohled nepatřičně, že se nová vládní garnitura zabývá sháněním funkcí pro poražené lídry. Za co a z jakého titulu?

Jiří Paroubek s Mirkem Topolánkem foto: ČTK

Ale je to realistické a přiměřené. U člověka, který to dotáhl na předsedu vlády, se předpokládá, že poněkud zprofanované sousloví služba vlasti pro něj má nějaký smysl – aspoň je hezké tomu věřit.

I když je odmítnut v aréně každodenního politického boje, neznamená to, že je nezpůsobilý dál zemi reprezentovat. A pak je tu brutálně realistický, ale velmi důležitý ohled: premiéři bývají lidé sebevědomí, kteří se nevzdávají snadno.

Také jejich porážka bývá zřídka tak totální, aby si nezachovali množství příznivců. Riskovat, že to rozhoupe celou politickou scénu, neposlouží nikomu.

S postem velvyslance u OSN by se Jiří Paroubek mohl dobře sžít. Zájem o diplomacii a kontakty se zahraničními státníky projevoval dlouhodobě. Mirek Topolánek věnoval značnou a kompetentní pozornost energetice, čehož si zahraniční činitelé měli možnost všimnout při našem předsednictví Evropské unie.

Čtěte více

Rovněž tak si měli možnost všimnout fotodokumentace jeho blízkých vztahů s jeho italským protějškem. Čímž má být řečeno jen tolik, že získání mezinárodní podpory pro jeho šéfování nějaké mezivládní organizaci nemusí být triviální úkol.

Topolánkovi straničtí kolegové mu signalizovali, že se o to snaží. Kdoví, proč musel svou ambici inzerovat v novinách.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.