Komu byste fandili, kdybyste byli v Turecku liberálem? Silné roli armády, či jejímu potlačení? Ta otázka zní divně, vždyť liberál si vliv armády oškliví z principu. Ale v Turecku je zásadní. Zítřejší referendum o změně ústavy, rozuměj o potlačení role armády, rozhoduje o charakteru státu i celé oblasti. V zemi, kde islamistická Strana spravedlnosti a pokroku disponuje prezidentem, premiérem i předsedou sněmovny, v zemi, kde chybí Senát jako protiváha moci, hraje armáda podobnou roli jako u nás Ústavní soud.
Turecký liberál má těžké rozhodování. Řekne-li změně ústavy NE, znamená to, že souhlasí s nadproporční rolí armády, tedy s něčím, co Turecko vylučuje z Evropy, kam podle svého pevného přesvědčení patří. Řekne-li turecký liberál ANO, může si připadat jako pokrokový Evropan, ale zároveň musí domýšlet důsledky.
Pro Stranu spravedlnosti a pokroku, první moderní islamisty, není islám zdrojem moci, práva a ideologie, ale tradicí, jež je Turecku přirozená. Říká se, že je to taková turecká CDU – jako v Německu vládnou křesťanští demokraté, v Turecku zas demokraté islámští. Jenže – a v tom je jádro pudla – Turecko cítí, že Západ zosobněn Evropskou unií nad ním už zlomil hůl. Proto začalo sledovat vlastní regionální zájmy a vlastní politiku vůči Rusku, Íránu a Blízkému východu.
Turecká armáda není pojistkou demokracie, ta už v zemi zakořenila, ale je pojistkou západního vlivu. Když turečtí politici běsnili nad izraelským zákrokem proti "humanitární flotile" pro Gazu, v Izraeli turečtí generálové dojednávali nákup bezpilotních letadel, která používají proti kurdským teroristům. Ještě před týdnem Amerika nabídla Turecku účast na protiraketovém štítu. Oslabí-li referendum roli armády, oslabí i tuhle pojistku. Howgh.
