Zní to jako ironizující odsudek, když řekneme, že si John představuje ministerskou kariéru jako pokračování moderátorské role jinými prostředky. Jenže když sám aktér zcela vážně a na mikrofon tvrdí: "Patnáct let jsem řídil pořad Na vlastní oči... Pořad byl v odhalování korupce úspěšnější než sama policie," zůstává většině smrtelníků rozum stát.
Jede-li pak osobně inspektovat tajemné krabičky na malostranských kandelábrech, člověku až přijde líto, že cestou havaroval a že v krabičkách nebyly výbušniny. Představte si tu krásu, jak se před kamerou ministr holedbá, že pyrotechnikovi podával kleště!
Problémem Radka Johna je ignorování věcné podstaty problému, proto výsledkem představení jeho strategie boje proti korupci bylo jen to, že se od spolupráce s ministerstvem distancovala Transparency International. Naslouchá poradcům, které si přivedl ze své televizní praxe, a ti mu nepřekvapivě radí jen taková opatření, která mají policii co nejvíce zjednodušit život. Ohledy na právo, či dokonce ústavu pan John nikdy nebral, proč by měl nyní? Je pochopitelné, že s takovým konceptem musel narazit i v koalici.
Práce ministra vnitra vyžaduje systematičnost a alespoň elementární vhled do problematiky, obojí panu Johnovi schází. Soudě podle výsledků, které prozatím Radek John prezentuje, by spíš byl dobrým mediálním poradcem nějakého opravdového ministra. Rozmáchlá gesta, velkolepé sliby, případná šikovná sebeprezentace před kamerou nikomu, ani panu Johnovi, nezajistí čtyři roky v křesle ministra vnitra. John se měnit nechce, je "v pohodě".