Vlna jásotu, jež se valí z webu na web, je přesto matoucí. Cynický pohled praví: norský výbor si vylepšil tvář před západními intelektuály všech vyznání, dokonce i zvýšil naději, že pan Siao-po neutrpí smrtelný úraz pádem ze schodů, s říší středu však nehne ani o píď. Zemí, která si kupuje Afriku, kousky Evropy a která vlastní skoro čtvrtinu všech amerických dluhopisů, nehne nic.
Přesto můžeme cítit jistý pokrok. Po řadě válčících politiků (od Kissingera po Obamu), bývalých teroristů (Arafat) či společenských celebrit (lady Di) vzniká i jiná, legitimnější řada: dalajlama – Desmond Tutu – Liou Siao-po. Tedy disidentů, kteří hlásají míruplnou cestu změn. Ve své obhajobě Liou Siao-po říká: Politická změna v Číně musí být řízená, mírumilovná a kontrolovatelná. Řád zajištěný špatnou vládou je lepší než chaos.
Evropan se ptá: Kvůli tomu Peking tolik vyvádí? Proč? Odpověď nás vrací na počátek: zuřivý křik kvůli každému náznaku svobody je důvodem, proč lidi jako Liou Siao-po ocenit.
KAMBERSKÝ: Kdo hne 'středem'
V poslední dekádě dostalo Nobelovu cenu míru mnoho sporných jmen. Z desítky oceněných, jimž vévodí sporná trojice Al Gore / Jimmy Carter / Barack Obama, je jméno Liou Siao-po zcela nezpochybnitelné. Potud sláva.
