Zástupci sedmadvacítky se shodli, že by se měla jen nepatrně změnit Lisabonská smlouva. Ale jen tak málo, aby o ní země již nemusely hlasovat v referendu. Jenže to se nejspíš nepovede. Nizozemci, kteří před pěti lety ve všelidovém hlasování "zazdili" schvalování tehdejší euroústavy, mají totiž v plánu referendum opět použít. A s velkou pravděpodobností tak změny Lisabonu "pohřbí".
Český premiér Petr Nečas přijel do Bruselu viditelně dobře naladěný již ve středu a hned druhý den nato rozvířil vody svým prohlášením k novinářům, že změna Lisabonské smlouvy je "nesmírně komplikovaná a citlivá záležitost" a že kdyby zásah do dokumentu znamenal přesun pravomocí z národní úrovně na evropskou, v tom případě by "Česká republika vysokou pravděpodobností musela směřovat k ratifikaci referendem".
Přesně tak to prý podal i při svém vystoupení před evropskými státníky. Debata o Lisabonské smlouvě byla naplánována hned na první den summitu, který začal až kolem páté hodiny odpoledne. Vše mělo skončit v půl jedenácté, ale už předem bylo jasné, že se tak nestane. Večeře lídrů unie se neustále protahovala. Kolem jedenácté hodiny se už ale dostaly na veřejnost zprávy, že je "deal", tedy dohoda. Že prý v rámci kompromisu nejdříve prezident EU Herman Van Rompuy vyzkoumá, jak a zda vůbec je potřeba zasahovat do Lisabonské smlouvy.
Takže řešení, které by se Čechům líbilo. Jenže první den summitu pak skončil kolem jedné hodiny v noci a kromě tohoto A,bylo zveřejněno ještě B – že se politici předběžně shodli na určitých malých změnách Lisabonské smlouvy. Nejsou to dvě protichůdné cesty? Když už jsme se dohodli, že Lisabon změníme, tak proč ještě něčím úkolovat Van Rompuye?
Vysvětlení je nejspíš jednoduché, závěr jednání musel vyhovovat všem stranám – vznikl takový "kočkopes". Takže těm, kdo chtěli změny, se řeklo, že budou a ti, kdo ne (jako byli Češi), se uchlácholili, že vlastně se ještě o tom bude jednat. Jako vítězové si tak mohli připadat všichni. V prosinci už to ale bude jiné – tehdy se bude muset napevno rozhodnout, zda kvůli vytvoření záchranného mechanismu (a přísných sankcí), který by měl zabránit opakování se řeckého scénáře (tedy totálnímu finančnímu krachu), bude změněna Lisabonská smlouva. Tipla bych si, že Van Rompuy přijde s tím, že vlastně vybádal, že jinak to nepůjde. Ale nechme se překvapit...
Scénář bez změn smlouvy by byl samozřejmě jednodušší, hlavně pokud jde o opětovnou ratifikaci dokumentu. Protože přízrak referenda, jehož výsledek je nejistý, se vznáší nad několika zeměmi EU. Ještě je tu ale jedna kompromisní varianta, a sice že by změny smlouvy byly tak nepatrné, že by nemusely být schvalovány ve všelidovém hlasování. A právě i toto má na starosti Van Rompuy. Podle nejmenovaného dánského diplomata, kterého citoval server EUObserver.com dostal prezident EU za úkol připravit do prosincového summitu co nejmenší změnu, prý třeba "jen dva řádky".
I bez ohledu na to, co teď řeší šéf Unie, například Nizozemci se již nechali slyšet, že připravují i svůj vlastní návrh změn. A strana krajně pravicového Geerta Wilderse prý navíc bude prosazovat v zemi referendum. Neříkají to tedy úplně rezolutně, kladou si určité podmínky – sankce pro země, které nedodržují rozpočtovou disciplínu by měly být co nejpřísnější. Jenže už teď, když v Unii vyslovíte spojení Nizozemsko a referendum, každému začnou vstávat hrůzou vlasy na hlavě. Právě tahle země totiž v roce 2005 odmítla ve všelidovém hlasování tehdejší euroústavu.
Navíc jestliže na prosincové jednání přijede každá ze zemí se svým vlastním návrhem, tak to bude docela dramatické a opravdu na dlouho. Třeba dojde po dlouhé době i na tříkošilový summit – tak se říká jednáním, které se protáhnou až do rána třetího dne a státníci proto vystřídají mnohem více oblečení než obvykle.
