Důležitější by bylo, kdyby Mirek Topolánek, náhle tak rozhodný Petr Nečas i poslední Bartákův zaměstnavatel Miroslav Kalousek odpověděli na otázku, jak tomuto muži se špatnou pověstí mohli dovolit tak dlouho přelétávat mezi různými ministerstvy a nikdy nespadnout pod náměstkovskou úroveň.
O tom, že Barták si říká o peníze, mluvili američtí diplomaté v Praze už dávno a dost nahlas na to, aby se to doneslo ke všem povolaným uším.
Jistěže nelze vyloučit možnost, že když někdo o Bartákovi nepěkně svědčí, chce ho, třeba z osobních důvodů, pomluvit. Ta pravděpodobnost ale s každým dalším takovým případem dramaticky klesá.
O podivné roli Bartáka na skrytou kameru mluvili přece i rakouští lobbisté v případu Steyr nebo Jaroslav Kopřiva.
Nedávno ministr financí svého osočovaného náměstka Bartáka přirovnal k Leopoldu Hilsnerovi a sebe tak trochu k TGM. Protože svědectví Williama Cabannise je přísně vzato jen dalším tvrzením v řadě, měl by se teď Kalousek podle vlastní logiky v obraně Bartáka po masarykovsku ještě zatvrdit.
Něco nám ale říká, že se spíš odtvrdí a že už si možná dokonce uvědomil, že ani jemu neprojde všechno. Povolební rauš končí, vítáme ministra zpátky na zemi.
