Tak například Brusel by jim chtěl dát v letech 2011 až 2013 namísto čtyř milionů eur až 15,6 milionů. A dalších 1,7 milionu eur je Brusel připraven uvolnit na okamžitou pomoc pro rodiny opozičních aktivistů, kteří jsou ve vězení. Švédsko dá navíc sedm milionů, Američané dva, další peníze přislíbily i země jako Británie či Rumunsko. Miliony eur by měly jít na různé projekty, zejména nevládním organizacím, nezávislým médiím či na vzdělávání běloruských studentů v cizině. Těch, kteří byli kvůli své účasti na demonstracích vyhozeni z běloruských škol. Určitě záslužný krok, navíc v době, kdy vnímavost Evropanů k problémům Bělorusů tak trochu upadá.
Vlastně se ale není čemu divit, tak to prostě vždycky bývá. Obyčejní lidé, média i vrcholní představitelé zemí si všímají dění v nějakém jiném státě většinou jen, když se tam takzvaně něco děje. Vzhledem k tomu, že ve světě se ale stále něco děje, brzy se začne upírat pozornost na jinou zemi. Přesto ale problémy v Bělorusku stále trvají, nezměnilo se tam nic, stále jsou lidé ve vězení, jsou zatýkáni a i když byli bývalí prezidentští kandidáti z řad opozice propuštěni do domácího vězení, stejně jim hrozí nehorázně vysoké tresty. Lidská práva, demokracie, o tom se mluvil nedá. Je dobře, že na to Poláci nezapomínají a na dění v Minsku se snaží stále upozornit.
V této souvislosti jsem ale chtěla zmínit jinou věc, která se právě Varšavy týká. Jde o takové "přání otcem myšlenky", které vyslovil polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, ale podle mě ta paralela dost nesedí. Ve světle událostí v Tunisku a v Egyptě Sikorski totiž naznačil, že podobný osud by mohl potkat i běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. Ale asi takhle – Tunisko je jiné než Egypt (odborníci často upozorňují, že inspirace tady byla, ale že o žádném dominovém efektu mluvit nelze) a Bělorusko, to už je úplně jiná kapitola. "Možná, že zkušenosti pana Bin Alího (tuniský prezident, který musel utéct ze země) a pana Mubaraka (egyptský prezident) přimějí pana Lukašenka k zamyšlení nad tím, že cesta, kterou si vybral, není pro něj osobně ta nejvhodnější," uvedl konkrétně šéf polské diplomacie. "Pane Lukašenko, prohráváte. Dříve nebo později budete muset utéct od svých obyvatel a najít si přístřeší v zemi, která nabízí ještě nižší životní standardy než vy," dodal Sikorski.
Podobnost by byla v tom, že jak Egypťané, tak Bělorusové si přejí odstoupení současného prezidenta. Jenže rozdíl první – kolik lidí vychází do ulic v Egyptě a kolik v Bělorusku. A jsou to zejména mladí, kteří tvoří velké procento obyvatel Egypta. Nezaměstnanost a vysoké ceny, i ty jsou problémem v Bělorusku, ale ještě ne takovým, aby lidé strávili na demonstracích každý den a hodlali vytrvat, jak dlouho to půjde. Mnoho Bělorusů má svého "baťku" prostě rádo a říkají, že zas tak špatně se nemají. Díky propagandě je stále Lukašenkova pozice u mnoha lidí neotřesitelná a naopak je pro ně zlý ten západ, který by si přál ho svrhnout. Běloruský prezident se opírá o policii, armádu a tajnou službu KGB. Neuvěřitelně propracovaný aparát vždy dokáže zlikvidovat demonstraci ještě v zárodku nebo protestující rozehnat brutálním zásahem – prostě lidi zbít, pozatýkat a zavřít do vězení. A tímto způsobem se mu daří moc v zemi si udržet...
Samozřejmě že by bylo pro místní lidi dobré, kdyby se konečně v Bělorusku mohly konat spravedlivé a svobodné volby, lidé by se mohli svobodně shromažďovat, média by nebyla vládní, ale nezávislá a ve věznicích by nebyli zavření političtí vězni, ale na to si nejspíš budeme muset ještě nějaký ten čas počkat...
