Zaprvé nepokoje se rychle mohou rozšířit i k sousedům a zadruhé pro Záhřeb to znamená velkou komplikaci na cestě země do Evropské unie.
Ale popořádku. Již na konci února vyšli v chorvatské metropoli do ulic zejména mladí lidé, kteří vyčítají vládě neschopnost v boji s téměř dvacetiprocentní nezaměstnaností a špatnou ekonomickou situaci země. A teď bych se zastavila u té podobnosti – je zde nespokojenost lidí, protesty se konají i v dalších městech jako je Split či Rijeka a lidé se svolávají po Facebooku, dochází ke střetům s policisty, při kterých bývají zraněny desítky lidí. Samozřejmě zde nejde o muslimskou zemi a nevládnou zde pevnou rukou desítky let politici typu Husní Mubárak či Muammar Kaddáfí. A dál - korupce je zde taky nižší, ale přesto je. A hrdinu v negativním slova smyslu Chorvati také mají – je jím Ivo Sanader. Bývalý premiér je obviněn z korupce a praní špinavých peněz v rekordní výši přes 60 milionů korun. Nyní je tento ještě nedávno vysoký politik ve vazbě v rakouském Salzburgu, kam se dostal na základě mezinárodního zatykače. A v Chorvatsku mu hrozí až deset let vězení.
A pak ještě ta ekonomika – turistický ruch všechno nezaplatí...a nezaměstnanost skoro 20 procent je docela dost...
To všechno přimělo tisíce Chorvatů, že od začátku března vycházejí do ulic opravdu téměř každý den a požadují demisi vlády. A pálí vlajky jak vládních stran, tak i těch opozičních a dokonce i Evropské unie. Jak se ukazuje ne všichni jsou z možného vstupu do nynější sedmadvacítky nadšení...přece jen Chorvatsko se osamostatnilo teprve před dvaceti lety a nacionalistické nálady (ve smyslu proč se hnát do dalšího područí) u některých lidí stále převažují...
Jenže ono to s tím vstupem do Unie nemusí být tak horké. V přístupových jednáních sice zbývá dokončit poslední dvě kapitoly, jenže jsou tu velké ALE.
Zaprvé Evropská komise dala ve své poslední zprávě najevo, že problémem stále zůstává schopnost Chorvatska reformovat své soudnictví, vypořádat se s korupcí a stíhat lidí podezřelé z válečných zločinů. A některé státy EU nebudou chtít přijímat do svých řad zemi, která by mohla být v budoucnu tak trochu problémová (a říkají: Máme své zkušenosti již s Bulharskem a Rumunskem, takže příště už se nebudeme do ničeho střemhlav vrhat).
A zadruhé jsou to ty právě výše zmíněné protesty. Ty samy o sobě ničemu nepřidají. A navíc demonstranti požadují, aby odstoupil nynější kabinet Jadranky Kosorové a konaly se předčasné volby, což by znamenalo jediné – kvůli zmatkům a výměnám na chorvatské politické scéně by byly přístupové rozhovory přerušeny a Chorvati by si mohli o jejich uzavření v tomto roce a o členství v EU třeba v příštím nechat jen zdát. I proto premiérka i včera zopakovala: Datum voleb určím, až po ukončení přístupových rozhovorů s EU. Navíc stejně se do konce letošního roku musí v Chorvatsku volby konat (poslancům uplyne jejich volební období), tak proč to urychlovat jen o pár měsíců? tvrdí a má pravdu. Jenže vysvětlí to i lidem v ulicích?
Jasné nejspíš je, že nepokoje jen tak neutichnou. Takže se zbývá jen zeptat: která země bude další na řadě?