Ministr: Takže myslím, že na tom hlavním jsme se dohodli.
Budoucí náměstek: No, z mého úhlu pohledu ne. Kolik budu brát?
Ministr: Základní plat znáš – sedmdesát tisíc.
Budoucí náměstek: Sedmdesát tisíc. Ty si se zbláznil? Kvůli tomu myslíš, že jsem před deseti roky lezl do politiky, kazil si večery a víkendy všemi těmi schůzemi, sjezdy a golfy, roky podkuřoval spoustě těch blbů, které jsem musel získat, abych vyšplhal po partajním žebříčku...A ty mi nabídneš sedmdesát tisíc.
Ministr: Nešil! Sedmdesát tisíc je jen základní plat.
Budoucí náměstek: Ok. To víš, jen tu fiktivní hypotéku mám na čtyřicet tisíc korun. A jako primátor jsem byl zvyklý na svých sto tisíc.
Ministr: Jasně chápu. Taky jsem byl v komunální politice. K těm sedmdesáti jsou ještě devadesát stálé prémie.
Budoucí náměstek: No, to by už šlo. Ale to se všechno daní.
Ministr: K tomu ti můžu ještě slíbit, že týden v měsíci jsi v cizině a na dietách ani na útratách za hotely samozřejmě nemusíš šetřit. A co ti zbude, to se samozřejmě jako cestovní náhrady nedaní.
Budoucí náměstek: Ale já jsem slyšel, že je ještě jeden zdroj.
Ministr: Aha, ty myslíš zakázky. Máme pevnou taxu, deset procent. To jde na stranické konto. Co si vyjednáš nad to, to si dělíme my dva na půl. Když to na tebe praskne, myslím teda nějak fatálně, tak samozřejmě letíš. Za mlčení máš ale samozřejmě plné odstupné a funkci na odpovídající úrovni. Ale to je jen teorie, to se zatím nikomu z našich nestalo.
Budoucí náměstek: To zní dobře. Přesně takhle to bylo u nás na kraji. Poslední dotaz – na jak dlouho to vidíš?
Ministr: To je jediné, na co ti neodpovím. Ale rozhodně to není tak hrozný, jak to vypadá v novinách. Já myslím, že to ty další tři roky vydrží. Provize máme rozděleny, takže už se vlastně není o co hádat.
P.S. Tento záznam neexistuje. Policie možná něco takového zajistila, ale při neodborné manipulaci byl záznam zničen, takže podle poslední policejní verze nikdy neexistoval.