Začala jsem teprve loni v prosinci, když výsledky jednání Evropské unie psal v předstihu na Twitter unijní prezident Herman Van Rompuy – to abych byla v obraze, co se děje. Pak ale přišel tenhle hektický rok ve světě a Twitter jsem začala sledovat čím dál tím častěji – když se něco takzvaně dělo. Během revoluce v Egyptě, následné války v Libyi (kterou tam sleduju i nyní), útoku šíleného střelce v Norsku či nepokojů v britských městech.
Právě v posledním zmíněném případě sehrály sociální sítě i tu onu negativní roli, díky nim se mohlo k rabování v ulicích svolat mnohem více lidí.
Jenže "vypínat" proto tyto sociální sítě, když se něco takového děje, jak o tom uvažovali Britové? Nesmysl. Lidé si totiž stejně vždycky najdou skulinku, jak se svolat jiným způsobem. Třeba na jiné stránce na internetu (takže vypnout internet?), nebo po telefonu (vypnout i mobilní sítě? A jak se dovolají lidé, kteří budou třeba potřebovat pomoc?).
Všechno hloupost. Navíc vypínáním internetu by se Británie přiblížila zemím jako je třeba Bělorusko, kde si Alexandr Lukašenko právě takto pojistil, že se nemohou konat téměř žádné protesty proti jeho režimu (tedy vlastně ty se nemohou konat i kvůli tomu, že většina opozičníků je ve vězení). Britská ministryně vnitra měla včera jednat právě se zástupci Twitteru, Facebooku, ale i společnosti, která vyrábí mobily BlackBerry. Už předem bylo jasné, že ti na žádné restrikce nepřistoupí. A tak se i stalo.
Podle mluvčího britské vlády byla schůzka, jak jinak než, "konstruktivní" a vůbec v ní prý nešlo o nějaký zákaz využívání sociálních sítí, o kterém mluvil již dříve David Cameron. Nicméně o tom jsem mluvit, tedy psát, nechtěla, takže zpátky k tomu, co jsem zmínila na začátku.
Teď už to není tak, že se něco stane, většinou hodně dramatického, natočí se to, vyfotí, sepíše a teprve poté odprezentuje. Nyní můžeme sledovat dění na často těžko dostupných místech, odkud se třeba nedá nijak vysílat, v reálném čase.
Mám konkrétně na mysli z poslední doby například držení zahraničních novinářů v tripoliském hotelu Rixos. Zpravodajové BBC a CNN odsud tweetovali téměř minutu po minutě, co se děje. Popisovali jejich debaty s Kaddáfího lidmi i jejich vlastní niterní pocity – takže nikoliv jen zpravodajství, ale i osobní komentáře.
A celá ta situace tak díky tomu byla mnohem plastičtější (chápu, že to možná někdo, kdo v médiích nepracuje, neocení, ale...prostě strašně zajímavý nový způsob reportování) Podobně se dá tweetovat vlastně odkudkoliv – další ze zpravodajů BBC tak psal včera v sedm hodin večer během cesty do libyjské Syrty, stále ovládané Kaddáfího lidmi: "Docela těžké posílat tweety, když nad vaší hlavou létají rakety a všude je prach".
Teď se vrátím ještě o kousek zpátky v čase. Tweetovali i lidé, kteří byli přítomni na norském ostrově Utoya a podařilo se jim zázračným způsobem přežít řádění šíleného Breivika. Při tweetech se slovy: "Kde je policie? Přijeďte pro nás! Zachraňte nás!" mrazilo. Kam se ten vývoj ještě může posunout? Ještě před nedávnem jsme sdělovali světu, jen to, co jsme prožívali dříve, teď co prožíváme v tuto chvíli, kde to skončí? No, jsem zvědavá...
A na závěr jen taková perlička, která možná naznačuje, že to všechno směřuje velmi zajímavým způsobem...Svůj účet na Twitteru má i robot a pozor! Ne ledajaký – jmenuje se Robonaut 2, zkráceně R2 a tweetuje až z vesmíru. Je totiž spolu s astronauty na Mezinárodní vesmírné stanici.
A co píše? O tom, jak to vypadá na stanici a také o sobě – že nemá nohy (váží sice 136 kilogramů, ale jde o humanoida pouze s horní částí těla), že se má dobře a třeba si i stěžuje, že astronauti dostali zmrzlinu a on ne :-)
