Story první, doposud údajná: řidič osobního auta předjížděl na nepříliš přehledném místě autobus. Došlo k jakési kolizi, oba její účastníci se dohodli, že spor vyřídí v blízkém městě, kde autobus končil. Tam se taky setkali, dále už jsou známy jen výsledky dialogu: řidič byl z poraněním hlavy odvezen do nemocnice, následně se ukázalo, že krvácí do mozku, teď bojuje o život. Kromě toho (což je věc zanedbatelná) přišel o mobil, který mu druhý účastník údajně rozbil o zeď. Ten druhý pak z místa setkání odjel, nějaký všetečný obejda si ovšem zapsal číslo jeho auta. Policie jej (druhého účastníka) pak obvinila z těžkého ublížení na zdraví, státní zástupce ovšem nesouhlasil se vzetím do vazby, neshledal k tomu důvod.
Story druhá: Při debatě v Poslanecké sněmovně o zdravotní reformě se předseda ČSSD Sobotka řečnicky dotázal poslanců, zda po řadě pozměňovacích návrhů vědí, o čem hlasují. Ministr Kalousek nato odvětil, že je o všech pozměňovacích návrzích poučen. Tuto smělost nemohl podle autora zprávy v Právu Václava Pergla, snést MUDr. Rath, a byl donucen položit ministrovi kontrolní otázku: ví pan ministr, zda zákonná předloha obsahuje zavedení registru alkoholiků v ČR, a myslí si, že ho nějaký lékař do toho seznamu zanese?" Nato se prý poslanci smáli, až se za břicho popadali.
A story třetí, rovněž z řádu údajných: poslanec a exprimátor Bém cestoval s přítelem ze Skotska (byl tam na fotbale) do vlasti. Na letišti ve Frankfurtu museli několik hodin nezaviněně čekat na přípoj do Prahy. To oba rozladilo a náladu si prý spravovali v letištním baru. Při nástupu do letadla pak poslancův přítel oslovil veřejnost jazykem diplomacie, a – zase údajně – pravil: Hallo, people, do you understand me? Lufthansa is shit service." Nato, též s přihlédnutím k jeho momentálnímu rozpoložení, mu byl odepřen vstup do letadla. Pan poslanec Bém – zase údajně, ovšem – se svého přítele zastal s uvedením všech svých současných a bývalých funkcí, leč zlotřilí zřízenci Lufthansy nejen že k tomu nepřihlédli, ale "vyloučili z přepravy" i jeho. Bude si stěžovat.
ČTĚTE VÍCE |
Je zjevné, že česká politická kultura prýští z kultury mezilidských vztahů obecně, zejména na regionální úrovni a tam hlavně na silnicích. Případy, jako je ten popsaný, se před časem odehrály na D1 a kdesi na Karlovarsku (aktivním účastníkem byl prý známý hokejista, sparingpartnera mu dělal jakýsi důchodce, nedopadl nejlíp). Na úrovni politické a celostátní, konstatujme s potěšením, zatím zůstává u hulvátství verbálního, fyzické násilí ovšem může následovat, jinde ve světě (zejména v tom třetím) bývá běžné. Problém je na třetí úrovni, té mezinárodní. Tam politická kultura české provenience naráží nejen na naše skrovnější znalosti komunikačního prostředku (vhodné výrazy se v kurzu angličtiny pro začátečníky a středně pokročilé podrobněji neprobírají), ale i na zeď neporozumění u ideových odpůrců.
Člověka to naplňuje jistou melancholií: potřebovali bychom něco jako Lufthansu: jednak v Poslanecké sněmovně ČR, a taky v prostředí, kde se rodí manýry, které se pak logicky uplatňují na politické scéně, tj. na českých silnicích. Třeba jen proto, že tam, kde česká politika přichází do styku s velkým světem, nám dělají dost velkou ostudu.