Třeba ve čtvrtek v Budapešti poodhalili své „red lines“, které nemohou překročit, i Maďaři a Češi. Nechtějí zejména, aby v dokumentu byla řeč o nějaké daňové harmonizaci v rámci EU. Praha pak také požaduje, aby nová smlouva platila jen pro země eurozóny a pro ty, které jsou zatím mimo (deset zemí EU včetně Česka), by pak měla začít platit až v době připojení se k euru.
Petr Nečas si s Viktorem Orbánem docela notoval a maďarský premiér ho neustále během návštěvy slovně poplácával po zádech. Jo a jen tak mimochodem, schůzka se konala v budově maďarského parlamentu, na které nevlály žádné unijní vlajky, zatímco v paláci u maďarského prezidenta byly.
ČTĚTE VÍCE: |
Úplný opak situace u nás. Nicméně pokud můžu usuzovat jen ze svých pocitů, nepřišlo mi, že by oba dva premiéři novou unijní smlouvu nějak zásadně odsuzovali. Spíš jen o ní ještě neznají příliš podrobností. Jak k tomu uvedl Nečas – ta smlouva je jako Yetti, všichni o ní mluví, ale nikdo jí ještě neviděl.
Do Vánoc asi jasno nebude, každopádně na začátku února by se měl konat mimořádný summit EU, kde by snad konečně měly zaznít nějaké konkrétnější obrysy tohoto dokumentu. Trhy už na to netrpělivě čekají – zatím je totiž jednání unijních státníků příliš neuklidnilo.
Chtěla jsem ale zmínit ještě jinou věc. Zatímco všichni řeší krizi, na ostatní důležité věci se tak trochu zapomíná. Zástupci 33 významných think-tanků zaslali tento týden otevřený dopis členským zemím EU a jejím vysokým představitelům, ve kterém upozorňují na to, že krize je sice krize, ale nesmí se zapomínat i na další témata, která s ní třeba i souvisejí – konkrétně mají na mysli unijní zahraniční politiku.
„Naše vztahy s třetími zeměmi nesmí trpět tím, že řešíme jen krizi,“ píší zástupci například German Marschall Fund, European Policy Centre, Open Society Foundation, Centre for European Reform a mnoha dalších. Zmiňují konkrétně to, že se tak trochu pozapomnělo na severní Afriku a pomoc zemím, které se zbavily svých diktátorských vůdců a nyní si zvykají na demokracii či lidská práva. (Já k tomu přidávám, že se nesmí zapomínat i na země na východ od EU – Ukrajinu, Bělorusku a další, které také potřebují naší podporu).
Také zdůrazňují, že je potřeba pracovat na zlepšení image Evropské unie, která je teď dosti pošramocená. A v neposlední řadě by se proto podle nich neměly snižovat příspěvky na zahraniční politiku, které už tak jsou velmi nízké. EU prostě nesmí být jen do sebe zahleděná. A s tím se dá každopádně souhlasit.
Co na závěr?
Možná jen konstatovat, že v posledních měsících mi tak nějak přijde, že je to všude špatné po všech stránkách. Když se to tak vezme - krize, škrty, pak se k tomu na národní (konkrétně české) úrovni přidá ještě korupce, „odklánění“ nejrůznějších miliard někam a mohla bych pokračovat. V této souvislosti mě pobavil včerejší dotaz českého taxikáře, který mě vezl na letiště (když přestalo jezdit metro a náhradní doprava byla totálně zmatená): Vy byste to mohla vědět jako novinářka, bude líp? Nedokázala jsem mu odpovědět. Nemám žádné nadpřirozené schopnosti.
