Kniha roku není soutěž, ale anketa. Nerozhodují prodané výtisky (to by před čtrnácti lety nemohly vyhrát básně Josefa Topola) ani esemesky čtenářů (to by nemohly před devatenácti lety zvítězit deníky Jana Zábrany).
Naopak: za každou odpovědí stojí jedinečný čtenářský zážitek a jedinečný vkus. Vlastně by nám vůbec nevadilo, kdyby vítěz měl jen dva hlasy.
Podrobné čtení ankety často vyděsí i knižní profesionály: snad každý najde dílo, o jehož existenci vůbec netuší. Nedivme se: pokud za rok vyjde sedmnáct tisíc knih, nevyznali by se v nich ani Čapek s Poláčkem dohromady. Proto, máte-li chuť, čtěte pečlivě – třeba se zrovna ta vaše kniha roku skrývá na straně 31.
P. S.: Pokud chcete Knihu roku zneužít coby průvodkyni při nákupu dárků, tak příliš neotálejte. Loňští medailisté Jan Balabán i Emil Hakl zmizeli knihkupcům z pultů dávno před Štědrým dnem. Čekat, až se v únoru objeví dotisk, to by byl skutečný hřích.
