Jean Paul seděl v hledišti a o Kennedyho smrti mi řekla Slávka Budínová – fotil jsem tenkrát tu premiéru pro týdeník Svět v obrazech.
No a nezapomenu na den, kdy jsem se dozvěděl o smrti Václava Havla.
Bylo to o adventní neděli a zrovna jsem psal pro Lidové noviny do rubriky Poslední slovo pojednání o tom, že asi nedostanu pod stromeček zprávu o potvrzení a definitivním usazení Higgsova bosonu v katedrále atomární fyziky. Měl jsem to už skoro napsané a najednou na mě ta zpráva vyskočila.
To byl celý on. Vždycky překážel. Celé noviny se musí předělat, nepadlo to jenom na mě.
Poprvé jsem ho potkal na ustavující schůzi PEN Klubu v bytě Jiřího Muchy na Hradčanech, někdy v roce 1988. Schůzi řídil Významný Spisovatel – a naléhal na to, že se musí skončit v sedm. Jinak nastane Armagedon. Jenže on někdo přinesl flašku a druhý taky a třetí jinou flašku, když už se ten PEN obnovuje, a VS byl celý nervózní a popadl čepici a zmizel a patnáct minut před osmou se dostavil Havel.
Pustili ho v sedm po výslechu StB. Přiběhl a nechal si nalít dvě sklenice vína a hltavě obě vypil - ač se to zdá technicky nemožné - naráz. Překážel. Celý život. Umřel taky nevhod. Copak se to dělá, umřít o poslední adventní neděli, s perspektivou státního pohřbu? Je to celý on. Nectil ani Higgsovy bosony, ani protokol státních pohřbů.
Ze všeho, co kdy řekl a napsal, asi nejhlouběji se zaryje ta věta o pravdě a lásce, která zvítězí nad lží a nenávistí. Asi jako po Masarykovi zbyla věta Nebát se a nekrást, jakkoli ji prý nikdy nevyslovil. Ale jaksi to k němu patřilo.
Masaryk se nebál se a nekradl. Havlova „pravda a láska“ bije do očí ve světě lži a nenávisti. V minulém režimu ho kvůli pravdě a lásce pronásledovali, šikanovali a zavírali. V novém režimu mu přichystali něco možná ještě horšího, těžko říct, ale rozhodně něco ohavného – přichystali mu výsměch.
Dokonce koluje „seznam přívrženců pravdy a lásky“ v duchu Kukátka Arijského boje. To jsou oni, ti pravdoláskaři, to je duch toho dokumentu. V protipólu slušného a čestného Václava Klause, který odmítá Evropskou unii a ruské protesty proti manipulaci voleb srovnává s hodinovou stávkou českých učitelů, zde stojí spiknutí sionských mudrců semknutých kolem Václava Havla. Nevím, zda-li Havel někdy ten seznam viděl a asi by se podivil, kdo všechno se tam ocitl.
Ale navzdory všemu ta idea pravdy a lásky přetrvá a bude pokračovat. Václav Havel ji přece nevymyslel. Něco takového nejde vymyslet. Ta idea je prastará a v omezených lidských měřítcích věčná. Navazuje na Kristovo učení a jde ještě dál do úsvitu dějin, kdy první lidé pochopili, že člověku náleží i jiná dimenze, než tady a teď, prosazené hrubou silou. Přítomné chvíli takoví lidé vadí. Někdy je ukřižují, jindy se jim posmívají. Ale díky jim stojí za to být člověkem.
