Připomeňme:
1) Ani největší odpůrci eura nepopírají, že společná měna potřebuje pravidla a, jak se ukázalo, i sankce za jejich porušování.
2) Dokud nepřijmeme euro, tato pravidla se nás netýkají.
Vyvodit závěr z obou premis je triviální: jednou pro nás buď bude výhodné vstoupit do měnové unie, nebo nebude. Do té doby k žádnému „omezení suverenity“ dojít nemůže. Proč tedy ta vřava?
ČTĚTE VÍCE: |
Jinak řečeno: bez splnění omezujících podmínek se k euru nikdy přidat nebudeme moci. Budemeli si chtít udržet korunu nebo budou-li nás tato omezení iritovat, k eurospolku se prostě nepřidáme. Proč tedy ta vřava?
Co humbukem sleduje Karel Schwarzenberg, je jasné: vytlačit ODS na kraj, obsadit pozici umírněné pravice a připravit si půdu k případné spolupráci s ČSSD.
Co humbukem sleduje Václav Klaus, je také zřejmé: posílit svou roli lídra nacionální, antifederalistické části veřejnosti.
Skutečným národním zájmem je přitom nespoutaná Evropa s volným pohybem osob, zboží, služeb i kapitálu – jenže tento ideál již bohužel není v nabídce. Volíme mezi dvěma zly: federalizací a izolací.
ČTĚTE VÍCE: |
Otázka pak zní: Kde své zájmy nejlépe prosadíme?
Odpověď je bolestivá, ale nijak intelektuálně náročná. Stačí si položit otázku: Ochráníme své zájmy snadněji při dvoustranných jednáních, nebo u velikého stolu?
Brutálně řečeno: věří Václav Klaus a jeho stoupenci, že porazíme Polsko a Německo v silové páce?
