Když tedy konference ctihodných profesorů křičí na vládu Fuj, musíme být obezřetní: Opravdu chystá vláda pitomosti, nebo se jen snaží zatřást se zatuchlými pořádky?
Platí, bohužel, obojí.
Václav Hampl je skvělý vědec (pro zasvěcené: H-index má 18) a lidé věří raději profesorům než politikům. S trochou demagogie tak může akademická lobby zastavit každý dobrý nápad.
Přesto je dobré se nad některými námitkami zamyslet: Nebyl by nakonec systém přímých poplatků lepší než školné, na němž se budou zbytečně sytit bankovní domy? Co více zvýší motivaci studentů: pětistovka za opakovanou zkoušku, nebo vědomí, že za deset let budou možná splácet tisícovky?
Na univerzity dnes nastupují i ti, kteří mají potíže s kvadratickou rovnicí, reforma je nezbytná – na tom se Nečas s Hamplem shodnou. Ale aby se podařila, nesměli by ji rektoři torpédovat; vláda by zas nemusela trvat na předpokladech, které mezitím čas a cizí zkušenosti vyvrátily.
Debata mezi premiérem a rektory se nedaří. A je velkou otázkou, zda je vůbec dohoda možná, pokud jsou „mediátory“ pře mezi premiérem a univerzitami ministr Josef Dobeš a jeho náměstek Ivan Wilhelm.
KAMBERSKÝ: Nečas vs. Hampl
Rektor Václav Hampl nás burcuje: Politici, jak za minulého režimu, chtějí řídit univerzity! Stálo by za to mu opáčit: Drahý pane, vy univerzitu nevlastníte ani neplatíte. Škola vám nepatří o nic víc než Pepovi Líznovi ze Stříbrné Lhoty. Představa, že učitelé řídí reformu školství, pochází ze stejného myšlenkového kvasu jako teze půda patří těm, kdo na ní pracují.
