Ovšemže už brunátnějí i poupata čemeřic, pomalu zlátnou a zardívají se květné puky raných lomikamenů, střemcha bobková už vysunuje chvostky příštího květenství, poupata japonské kdouličky se nalévají do růžova – ale ta modrá podléška do toho skočila rovnýma nohama a kvete, jako by se nechumelilo. Ono se totiž nechumelí, ale ještě se snad chumelit bude; my zahradníci si říkáme, jen aby nám nemrzlo na holo; a my všichni lidé si musíme říkat, jen aby už tvrdě, zle, zarytě nemrzlo v této zimě, kdy tolika lidem chybí polínko a lopatka uhlí do kamen. Je to letos černá a nenormální zima, zima bez zimních radostí; vy, kdo na ni hubujete, jí aspoň nechte to dobré, že až dosud nijak nezostřila zimní starosti mnohých. Snad ta první podléška si to příliš nespletla; byla by škoda těch pupenců, kdyby je ještě spálil surový mráz, ale nebylo by to ničím proti tomu, kdyby mezi námi křehli lidé v této zimě, jež není z veselých sezón.
Lidové noviny 20. 1. 1932