Civilizovaný svět připouští jen darování orgánů a jejich prodej zakazuje. Ale civilizovaný svět se čím dál brutálněji dovídá, kolik jeho vyspělá medicína stojí i jak se rozevírají nůžky mezi jejími možnostmi a tím, aby byly dostupné pro všechny. Nelžeme si s tím výhradním darováním orgánů do kapsy? Když víme, že pacient na umělé ledvině přijde na milion korun ročně, zatímco transplantace darované ledviny na desetinu, selský rozum říká, že dárce je dobré finančně podpořit, aby jich bylo víc.
Jsou to váhy o dvou miskách. Argument pro bezúplatné darování orgánů i krve posílil před třiceti lety, když se světem začal šířit virus HIV. Lidé, kteří dávají krev za úplatu, vykazují vyšší pravděpodobnost nákazy než bezúplatní altruisté. Jenže samotní altruisté všechny potřebné nespasí.
Civilizovaný svět se musí bránit obchodu s orgány, tomu, aby tu rozhodovala tržní cena jako v akčních filmech. Ale stejně tak musí uznat, že dárců se nedostává, tudíž by je měl peněžně kompenzovat. Není důležité, zda tomu říkáme úhrada za ušlý zisk. Důležité je, aby tu pravidla kontroloval stát, nikoliv zdivočelý trh.
