Když pak včera akreditační komise ministerstva školství rozhodla neprodloužit fakultě akreditaci pro magisterský obor, byl to jen další krok k zániku. A nebyl ani první, následoval po loňském odebrání práva udělovat titul JUDr.
Z hlediska studujících je to smutné, avšak pro morálku ostatních vysokých škol velmi potřebné. Chce-li ministerstvo, aby vysoké školy dbaly na kvalitu výuky, jiná cesta než zbavovat se výrobců diplomů není. Doufejme, že plzeňská fakulta není poslední školou, na niž si akreditační komise troufne.
ČTĚTE TAKÉ: |
Smutnou kapitolou je pak angažmá Jiřího Pospíšila, který byl svého času zachráncem fakulty (když mu politika neslibovala světlé zítřky), později i jejím hrobařem. Pan Pospíšil totiž podporoval do funkce děkana jako svého následovníka Květoslava Růžičku (to je ten pán, co byl pár dnů nezvěstný) proti Karlu Eliášovi, autorovi občanského zákoníku. Pan Růžička se stačil s nejkvalitnějšími učiteli pohádat a vypudil je. Následky v podobě ztráty akreditace jsou logické.
Pláče-li současný děkan, že si to fakulta ani studenti nezaslouží, jen demonstruje svou nekompetentnost. Zní to stejně alibisticky jako výroky ministra Pospíšila: „Kdyby škola pokračovala v mnou nastolených reformách... mohla dnes plzeňská práva prosperovat.“ Plzeňská fakulta má smůlu na kmotry, jedni ji zneuctili a druzí ji zachraňovali alibisticky.
