Třeba v posledních dnech listy The Daily Telegraph i The Daily Mail, které se svou orientací netají, vytáhly opět chytlavou kauzu, že budou muset jejich sportovci (doslova psali sportovní hrdinové) povinně nosit na dresech unijní vlajku. A co si ten Brusel jako myslí? Takový máte dojem, když si přečtete titulek a prvních pár vět. Až když čtete dál, zjistíte, že vše vzešlo z Evropského parlamentu a jde jen o doporučení, takže nikoli příkaz. A že konečné rozhodnutí je vždy na členském státu, jak si to doma zařídí. Takže nikdo nikomu nic nenařizuje.
Když k článku ale dáte jako The Daily Mail fotku anglické fotbalové hvězdy Wayna Rooneyho, necháte grafika, ať mu přidělá na dres modrou vlajku ze žlutými hvězdami a k tomu napíšete popisku Rooney by mohl být přinucen nosit evropské hvězdy na svém anglickém dresu....máte úspěch u britského euroskeptického publika zaručen. A vše je nutné ještě doplnit řízným citátem jako to udělal The Daily Telegraph. "Není to nic jiného než unijní propaganda a marnivost. Evropská unie nikdy nebyla tak nepopulární a tady to máte: chce připevnit svou ošklivou vlajku na dresy sportovních hvězd v naději, že může přinutit lidi, aby jí měli rádi," vyjádřil se Paul Nuttall, europoslanec strany UKIP (jejímž hlavním cílem je právě vystoupení Británie z Evropské unie). Každopádně na druhou stranu se musí nechat, že mě toto pojetí přilákalo k tomu, abych si zmíněné články přečetla a začala si zjišťovat i podrobnosti. Jenže pak jsem zjistila, že to vlastně vůbec není tak, jak to vypadalo...
Druhé téma, o kterém bych se chtěla zmínit, s Británii souvisí jen okrajově. Právě dnes byly zveřejněny výsledky nové studie Eurobarometer týkající se jednotného evropské čísla tísňového volání. Zní to hrozně, ale jde o známé číslo 112. Tedy známé jen pro někoho. Z průzkumu totiž vyplývá, že o existenci tohoto čísla, na které se dá volat o pomoc ve všech zemích Evropské unie, ví jen minimum lidí. Pro začátek je třeba ještě zmínit, že studie byla provedena ve všech zemích EU, vždy na více než tisíci respondentech starších patnácti let. Celkově tak bylo loni v prosinci vyzpovídáno 30 302 lidí. Byla jim položena jednoduchá otázka: Můžete mi říct, na jaké číslo je možné zavolat, když jste kdekoli v Evropské unii v nouzi a potřebujete pomoc? Jen 26 procent dotazovaných uvedlo, že by volali právě na číslo 112. A plných 65 procent odpovědělo, že neví. Zbylých devět procent jmenovalo jiná čísla. A kde mají o stodvanáctce největší povědomí? V Polsku, Lucembursku, Finsku a Nizozemsku.
Další dotaz zněl: Jaké číslo byste vy volali v případě nouze? Tady to vyšlo půl na půl. 47 procent lidí odpovědělo, že 112, 45 procent by pak zavolalo na některé jiné z pohotovostních čísel, které existuje v dané republice. A tady opět zmíním Británii, která skončila v pomyslném žebříčku na posledním místě. Z britských respondentů by jen jedno procento volalo 112, zatímco 95 procent by vytočilo 999 či jiná pohotovostní čísla (podobně jsou na tom i Řekové, Francouzi či Rakušani).Ve Švédsku by pak naopak stodvanáctku volalo nejvíce – 96 procent lidí – zatímco v České republice 56 procent lidí. Takže dá se říct, že jsme na tom ještě dobře...
