Šance na přežití neměla Lera (ruská média pravděpodobně změnila její jméno) žádné. Dopadla hlavou na betonové schůdky s kovovými hranami. Asi netrpěla. Smrt to byla velmi rychlá, cynicky řečeno profesionálně provedená.
Tělo téměř ihned našli náhodní kolemjdoucí. První, co je napadlo, byla nehoda. Jenže kriminalisté brzy našli v bundě děcka malé papírky, na kterých bylo několik veršů. "Dívám se do výšky a představuji si svůj let..." začínala jedna básnička. Po dalším ohledání místa činu bylo jasné, že náhodou děvče spadnout nemohlo. A že jí ani nikdo v jejím odchodu z tohoto světa nepomáhal. Alespoň přímo ne.
Lera byla prý šťastné, bezproblémové dítě. Jedináček. Učila se dobře. Byla přátelská, měla mnoho kamarádů. 27. února se chystali spolu s ní slavit její patnácté narozeniny. Pozvala skoro celou třídu k sobě domů. Vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Přesto se jí v duši usadilo něco temného. Na skok se musela připravovat delší dobu. Přemýšlet o tom, jak se zabije. Den před činem smazala svůj profil ze všech sociálních sítí - mimochodem byla vášnivou uživatelkou internetu i všeho, co skýtá, především právě sociálních sítí. Vrátila svým přátelům vše, co si od nich kdy zapůjčila.
Až když se vyšetřovatelé začali více vrtat v rodinných záležitostech, přišli snad na něco, co by mohlo být důvodem fatálního smutku dívky. V září od rodiny odešel otec. Lera zůstala s matkou, dědečkem a babičkou, kteří se jí maximálně věnovali. Otec za ní přicházel velmi často a vzorně se o ni staral i po rozchodu s manželkou.
Epidemie sebevražd
Od začátku tohoto roku roku se prudce zvýšil počet dětských sebevražd v Rusku. V Moskvě 11. února vyskočila z 24. podlaží domu číslo 38 v Novogirejevské ulici patnáctiletá žačka deváté třídy základní školy. V Petrohradě se zabila třináctiletá. Ještě před tím ve městečku Lubňa nedaleko Moskvy spáchaly sebevraždu společně dvě dívky. Chytly se za ruce a skočily... Další děti se zabily během deseti dnů v Rostově na Donu, v Angarsku a tragická zpráva přišla nakonec i z Krasnojarského kraje - tady se patnáctiletý hoch pověsil poté, co o možnosti sebevraždy diskutoval se svými sourozenci.
Noviny začaly psát o epidemii, o nějaké tajemné síle, o klesající psychické odolnosti ruských dětí, o nelítostném světě dospělých. Podle oficiálních údajů připadá v Rusku na 100 tisíc dětí 19,8 případů sebevraždy. Znamená to, že průměrně se ročně zabije v celé zemi asi 200 dětí, ale pozor - už 1 500 mladistvých! Je to jasné. Jak se začne do života motat nešťastná láska, je zaděláno na velký, leckdy fatální průšvih.
Kdyby skutečně platily tyto ukazatele, umístilo by se Rusko v sebevraždách nezletilých až na 6. místě na světě. Jenže, jak zjistil zmocněnec pro práva dítěte Pavel Astachanov, věci se mají mnohem hůř a podle jeho propočtů Rusko světu v dětských sebevraždách bezkonkurenčně vévodí. Ministerstvo zdravotnictví totiž řadu sebevražd řadí raději do kolonky "nehoda". Pokusy, které se nepovedou, buď ani nikdo z rodiny nenahlásí, nebo se opět neevidují. A tak se podle Pavla Astachova, muže, který má v Rusku z moci úřední hájit práva těch nejmenších, v celé zemi ročně 4 tisíce dětí pokusí skoncovat se životem. Některým z nich se to povede.
Internetové kluby sebevrahů
Přemýšlím, proč by zrovna Rusko mělo být rájem dětských sebevrahů. Je tam v zimě zima, to ano, ale ani dřív nebylo tepleji. Takže v tomto směru se nic k horšímu snad nezměnilo. Naopak. Globální oteplování by mohlo vlít do žil nezletilých více slunečních paprsků a optimismu. Nebo že by byli na vině dospělí, kteří se ponořili do kapitalistického materiálna a zapomínají svým potomkům sdělit, že jsou tady hlavně kvůli nim, a že je milují víc, než svůj nejnovější LandRover? Taky se mi to nezdá. Rusové jsou na rozdíl od nás lidé vřelí, plni emocí, někdy se mi zdá, že je to až k nesnesení. Patetičtí a láskyplní, a to i za střízliva. Aby si někdo nemyslel.
Odborníci přišli s jinou verzí. Na vině jsou novináři, kteří z podobně morbidních témat dělají senzaci. A spolu s nimi sociální sítě, respektive speciální, dle mne zrůdné, internetové stránky, na kterých se vás ujme zkušený "sebevrah" a dovede vás postupně až k činu. Lidé si tady vyměňují své pocity před sebevraždou, radí se o způsobech, jak ji provést, jako kdyby si sdělovali zkušenosti s novým typem mrazáku. Internetové kluby sebevrahů jsou v Rusku teď velmi populární.
Když prý koncem 18. století vyšla Goetheova kniha "Utrpení mladého Werthera", Evropou se přehnala vlna sebevražd mladých lidí. Měli stejné problémy jako literární hrdina a on jim ukázal jednoduchý návod, jak je vyřešit. Sebevraždy nejsou nakažlivé, ale jsou návodné. Namísto toho, aby se ruské tajné služby nabourávaly do pošty opozičních aktivistů a kvůli teroristické hrozbě se snažily blokovat nejrůznější servery provozované kavkazskými rebely, ať si posvítí na tenhle byznys. A když přijdou unaveni z práce domů, měli by si se svými dětmi zahrát "Člověče".
