Už při tehdejší volbě bylo předem jasné, že si evropští vůdci za unijního prezidenta nevyberou někoho, kdo by je mohl zastínit. Takže třeba charismatický bývalý britský premiér Tony Blair absolutně neměl šanci. Naopak bývalý belgický premiér, taková šedá myš, díky němu budeme stále vynikat, říkali si pravděpodobně unijní lídři. Tedy zejména někteří, snad ani nemá cenu zmiňovat například francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho.
Máte charisma mokrého hadru a vzhled prostého úředníčka, napálil Van Rompuye hnedka zpočátku britský europoslanec Nigel Farage, který nemá k ostrým výrazům nikdy daleko. Kdo vůbec jste? Nikdy jsem o vás neslyšel. Nikdo v Evropě o vás nikdy neslyšel, pokračoval Farage. A celkově se hlavně britská bulvární média vyžívala v nejrůznějších karikaturách či označeních jako "komický pan Nikdo" či "podivný skřítek".
Jenže Herman Van Rompuy překvapil. Jasně, není všude vidět jako hyperaktivní Sarkozy či Merkelová nebo Cameron, nicméně za nudného úředníčka se určitě považovat také nedá. Už jako belgický premiér byl známý tím, že dovedl být dobrým mediátorem. A obzvláště v Belgii, při neustálém řešení sporů mezi Vlámy a Valony, to bylo potřeba. Prostě se mu dařilo.
Sami evropští vůdci se pak přesvědčili o tom, že jeho schopnosti se hodí i v rámci nynější sedmadvacítky. Těžko říct, co přesně se na summitech děje, jak to tam probihá, to ví jen těch pár vyvolených za zavřenými dveřmi. Podle všech informací, které se dostávají ven ale Van Rompuy funguje jako jakýsi tmel. Hádá se třeba francouzský prezident s britským premiérem, debata nikam nevede, protahuje se a prý je to právě stálý předseda Evropské rady, který to rozlouskne a přijde s nějakým kompromisem.
Takže bod jedna: díky těmto jeho schopnostem si ho politici začínají cenit. Někdy je prostě potřeba i nějaká zákulisní klidná síla. Bod dva: výsledky jeho práce i celkové vystupování vypadají důležitěji a věrohodněji než aktivity unijní ministryně zahraničí Catherine Ashtonové. Bod tři: Je aktivní na sociálních sítích, hlavně na Twitteru. Díky němu se změnila zastaralá praxe, že výsledky summitu nebo dosažení dohody se dostaly na veřejnost, když je "prolákly" takzvané nejmenované diplomatické zdroje. Teď se všichni odvolávají na Van Rompuyovi tweety – je ve většině případů nejrychlejší.
ČTĚTE TAKÉ: |
Bod čtyři: není, jak se zdá, zas tak nevtipný suchar. Už léta se věnuje haiku, krátkým japonským básním. Jde o zvukomalebné trojverší o sedmnácti slabikách. Například předloni v dubnu předvedl i přímo v Japonsku, že se mu ne nadarmo říká Haiku Herman. "The sun is rising/sleeping yet in Europe/ but still the same sun (volně přeloženo Slunce vychází/Evropa ještě spí/jde stále o stejné slunce)" zarecitoval tehdy na závěr tiskové konference s japonským premiérem.
Loni v lednu zase německý deník FAZ zveřejnil průzkum, který skončil pro Van Rompuye dosti neslavně. Jen čtyři procenta dotazovaných uvedly, že o něm někdy slyšeli. Zareagoval na to ale s odstupem a právě s pomocí haiku na téma "marnost bytí": "In the dead of night/an owl's hoot echoes in the void./ Hardly a soul listens (volně přeloženo Za hluboké noci/do prázdna se ozývá soví houkání/stěží někdo poslouchá)." A hlavně je prvním člověkem v této nové funkci, jejíž role se ještě cizeluje…sečteno podtrženo, myslela jsem, že to může být i horší. Kdo ho poté nahradí? Nechme se překvapit. Třeba přijde i Arnie…
